Takřka tři čtvrtiny (74,1 %) respondentů pacientské ankety Sdružení ambulantních specialistů ČR uvedly, že na vyšetření čekají nejméně měsíc; každý třetí pak dokonce déle než tři měsíce. S ohledem na stárnoucí populaci, kdy do roku 2030 přibude více než třetina lidí ve věku 85 a více let, můžeme očekávat, že čekací doby se budou ještě více prodlužovat. To bude mít negativní dopady na zdravotní stav populace. Přitom aktuální nedohoda mezi ambulantními specialisty a zdravotními pojišťovnami může celou situaci ještě významně zhoršit.

Nejrychleji přibývají pacienti s nejvyšší potřebou péče

Střední varianta projekce Českého statistického úřadu (ČSÚ) předpokládá, že na začátku roku 2030 bude v Česku 2,37 milionu lidí ve věku 65+, 1,22 milionu ve věku 75+ a téměř 287 tisíc lidí ve věku 85 a více let. Proti roku 2024 to u skupiny 75+ znamená nárůst o 19 % a u skupiny 85+ dokonce o 35 %. V roce 2050 má v Česku žít 3,07 milionu lidí nad 65 let a více než 510 tisíc lidí ve věku 85+.

Právě starší pacienti přitom odbornou péči využívají nejintenzivněji. Podle věkově podrobných dat ČSÚ a ÚZIS za rok 2022 připadalo na jednoho člověka ve věku 65–69 let přibližně deset kontaktů s ambulantním specialistou ročně. U lidí ve věku 70 a více let to bylo zhruba 12 kontaktů u žen a téměř 14 u mužů a toto číslo s věkem vzrůstá.

„Data ČSÚ ukazují, že nejde o vzdálený problém roku 2050. Už do roku 2030 přibude více než třetina lidí ve věku 85 a více let, tedy pacientů s nejvyššími nároky na diagnostiku, pravidelné kontroly a koordinaci několika odborností. Pokud už dnes čekají tři čtvrtiny pacientů nejméně měsíc, musí se kapacity posilovat teď, ne až po příchodu demografické vlny,“ upozorňuje MUDr. Zorjan Jojko, kardiolog a předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR, a dodává: „Neustále nám narůstají náklady, což ale v posledních zhruba pěti letech není provázeno nárůstem úhrad. Systém je toho času nastavován tak, abychom pacienty s jednodušší diagnózou předávali do péče praktickým lékařům, což má ten následek, že pokud budeme pečovat jen o ty těžší, a tím pádem dražší případy, a přitom se přiměřeně tomu nenavýší naše limity, nebudeme schopni ufinancovat péči. Nežádáme více peněz za stejnou práci. Žádáme, aby úhrady odpovídaly skutečné náročnosti pacientů, o které se máme starat.“

Více nemocí, vyšší náklady

Analýza ÚZIS založená na datech Národního registru hrazených zdravotních služeb ukazuje, že ve věku 75–84 let má 77,7 % lidí alespoň jednu ze závažných nemocí[1]; ve věku 85+ je to         84,4 %.  Po přepočtu věkové nákladovosti na celou populaci 75+ vychází orientační hodnota její celkové zdravotní péče na 123,4 miliardy korun ročně. „Finanční náklady na zdravotní péči se budou do budoucna jen zvyšovat se stárnutím populace. Ale to hlavní je zdravotní stav občanů. Už dnes více než třetina dotázaných v naší anketě cítí dopad nedostupnosti péče na své zdraví. Měsíc čekání není u chronicky nemocného člověka otázkou komfortu. Je to doba, během níž se může jeho stav zhoršit, léčba zkomplikovat a původně ambulantně řešitelný problém skončit hospitalizací,“ říká MUDr. Jojko.

Slabší ambulance znamenají více drahých hospitalizací

Projekce NZIS a ČSÚ při zachování dnešní věkově specifické nemocnosti očekává do roku 2030 růst počtu pacientů se srdečním selháním přibližně o 24 % a lidí žijících se zhoubným nádorem téměř o 20 % proti roku 2020. ÚZIS pro rok 2050 odhaduje více než 1,4 milionu pacientů s diabetem a téměř půl milionu lidí s demencí. SAS proto žádá, aby úhradová vyhláška pro rok 2027 obsahovala nejen odpovídající růst úhrad, ale také mechanismus zohledňující vyšší náročnost pacientů.

„Šetřit na ambulantních specialistech je falešná úspora. Pacienta, jehož srdeční selhání se zhoršuje, můžeme včas zaléčit v ordinaci a hospitalizaci předejít. Když se k péči nedostane včas, bude léčba složitější, dražší a pro člověka zatěžující. Úhradová vyhláška pro rok 2027 rozhodne, zda se systém začne na stárnutí populace připravovat, nebo bude pouze hasit jeho stále dražší následky,“ uzavírá Zorjan Jojko.

Jeden příklad pro ilustraci

Čtyřicetileté ženě otekla náhle pravá dolní končetina. Zásadně jí to neobtěžovalo, jen měla za to, že noha je trochu těžší a bylo jí to nepříjemné. Proto se sama objednala elektronickým systémem k angiologovi na nejbližší volný termín za dva měsíce.

Po zhruba měsíci se jí začalo hůře dýchat. Byla slabá. Rodina ji po několika dnech přesvědčila k vyšetření na urgentním příjmu nemocnice, kde se ukázalo, že jde o plicní embolii, tj. stav ohrožující život. Příčinou byla tzv. hluboká flebotrombosa (zánět hlubokých žil) v dolní končetině. Část krevní sraženiny se odtud uvolnila a vklínila do plicní tepny. Následovala komplikovaná léčba spočívající v rozpouštění vzniklých krevních sraženin a léčbě již rozvinutého zápalu plic.

Pokud by pacientka byla vyšetřena a zaléčena dříve, léčba by byla podstatně jednodušší a všem komplikacím by se nejspíše předešlo. Z jejího pohledu by jen zmizel otok nohy a opět by se jí vrátil stav plného zdraví.

Zdroje dat: ČSÚ – Projekce obyvatelstva ČR 2023–2100 a počet obyvatel podle pětiletých věkových skupin k 31. 12. 2025; ČSÚ/ÚZIS – návštěvy ambulantních specialistů (2022); ÚZIS/NZIP – komorbidita obyvatel; VZP ČR – Ročenka 2024, tabulka T 4.3; pacientská anketa SAS, červenec 2025. Propočet 123,4 mld. Kč vychází z počtu obyvatel ČSÚ a věkových průměrů VZP; jde o orientační odhad celkových nákladů na zdravotní péči, nikoli nákladů samotných ambulantních specialistů.

[1] zachycených Charlsonovým indexem komorbidit