Když se člověk dostane v některých tuzemských městech na určitá místa, má neodbytný pocit, že na nic jiného než na lékárny nenaráží. Jde ale o dojmy. Jaká je skutečnost? Máme u nás lékáren hodně, málo nebo tak akorát? O tom jsme si povídali s doc.  Ing. Františkem Podzimkem, CSc., jednatelem společnosti Data Agentura Infopharm, která zabezpečuje informační a datový servis především pro farmacii v České republice a na Slovensku.

Přinášíme vám článek z časopisu Pharma Profit 64/2026. Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé dva měsíce v tištěném vydání. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru, abyste nezmeškali ani jedno vydání. Zasílání je pro majitele a vedoucí lékáren zdarma.

Letos v únoru jste na pracovním semináři představili data za rok 2025, týkající se farmaceutického a lékárenského trhu u nás. Než se na zmíněná čísla podíváme konkrétněji, chci se zeptat, zda vás v souvislosti s nimi něco překvapilo.  

Lékárenský trh sleduji už více než dvě desítky let, takže leccos již předpokládám, ale přece jen mě překvapil zvětšující se rozdíl mezi lokalitami, kde je laicky řečeno moc lékáren, a místy, kde jich je málo. Také mě překvapilo, že se trh výrazně diferencuje nejen co do hustoty, ale také z pohledu ekonomické síly. Za 25 let, co se na lékárenský trh zaměřujeme, jsme pro různé instituce připravovali mnoho materiálů, v nichž jsme vždy odpovídali na otázku, zda se má u nás rozmístění lékáren regulovat. Stále odpovídám, že ano, protože někde je hustota lékáren velká a vychází, že tam na jednu lékárnu připadá 2,5 tisíce obyvatel. Zatímco někde je lékáren nedostatek. Souvisí to s geografickými údaji.

Můžete popsat jak konkrétně?

V České republice bydlí třetina lidí v obcích s počtem obyvatel, který se pohybuje pod pěti tisíci, a 25 procent obyvatelstva bydlí v místě, kde nemá k dispozici lékárnu. Tím se vracím k otázce, zda mě něco na loňských datech překvapilo. Místo aby docházelo k vyrovnání a síť se zahušťovala v místech, kde lékárny nefungují a kde by byly potřeba, přibývají v silně zahuštěných oblastech. A rychleji ubývají v místech, kde jich je málo. To je problém a říkám, že v tomto případě by se regulace hodila. Bez podpory státu a místních orgánů se v menších místech lékárny bez rozumné dotační politiky neuživí. Jak už jsem zmínil, existuje totiž poměrně dost měst, v nichž žije kolem pěti tisíc obyvatel, a nefunguje tam žádná lékárna. A to je to, co mě překvapuje. Že se rozevírají nůžky mezi hustě obsazenými lokalitami, což jsou středně velká města s 10 až 50 tisíci obyvateli, kde je mnoho lékáren, ale zároveň existuje mnoho oblastí, kde obyvatelé ve svém městě či obci lékárnu nemají. A to pak přispívá k disproporcím a souvisí to i s ekonomickými parametry, protože se totiž zvětšuje rozdíl mezi velkými lékárnami, které mají více než padesátimilionové měsíční obraty, a malými, které jsou na existenčním minimu, což je zhruba pět milionů korun ročně, tedy kolem půl milionu měsíčně.

Než se budeme věnovat ekonomickým parametrům, zůstala bych ještě u kritérií geografických. Naznačil jste, že mnoho našinců nemá ve své obci lékárnu. Jinde ale má člověk pocit, že je jedna vedle druhé. Máte k dispozici data, která by dokládala dostupnost lékáren, tedy hlavně vzdálenost mezi nimi?

Ano, taková data máme a je z nich patrné, že je neúměrně velký počet lékáren, které mají, měřeno vzdušnou vzdáleností, nejbližší konkurenci do 500 metrů. A pak existují místa, kde je nejbližší konkurenční lékárna 15 kilometrů daleko, což představuje, protože jde o vzdušnou vzdálenost, například hodinu jízdy autem, takže za těchto podmínek pacient pravděpodobně neudělá to, že pojede do tak vzdálené konkurenční lékárny. Abych byl ale konkrétní, tak 1 123 tuzemských výdejních míst, což představuje 41 procent, má konkurenci do 250 metrů, 601 míst, tedy 22 procent, ji má ve vzdálenosti 250 až 500 metrů. Ve vzdušné vzdálenosti 500 až 1 000 metrů má konkurenční lékárnu 412 míst, což představuje 15 procent, a 405 míst, tedy 15 %, se od konkurence nachází ve vzdálenosti jeden až pět kilometrů. A existuje i 228 výdejních míst, což je osm procent, jejichž vzdálenost od konkurence činí více než pět kilometrů.

Uvedl jste, že jsou oblasti, kde žádná lékárna nefunguje. Můžete uvést nějaké známé město, kde lékárna není?

Například v Peci pod Sněžkou není v současnosti žádná lékárna či v Janských Lázních je pouze jedno odloučené oddělení výdeje léčiv (OOVL).

Součástí přehledu loňských dat o tuzemském lékárenském trhu je i mapa, v níž jsou graficky vyznačeny lékárny, přesněji řečeno výdejní místa. Nemohu se zbavit dojmu, že Morava je body, které výdejní místa označují, doslova poseta.

Ano, zdá se, že na Moravě je hustota lékáren vyšší, ale když se podíváme na počet obyvatel, zjistíme, že jich tam žijí téměř dvě třetiny z celé republiky. Trh tedy koresponduje s počtem obyvatel. Když se na mapu zahledíte, automaticky si řeknete, že například v jižních Čechách je hustota lékáren nízká, zatímco na severu Moravy vysoká. Ale když se množství lékáren přepočítá na počet obyvatel, zjistí se, že to tak není.

Takže zdání klame?

Přesně tak. Dobrým příkladem je okres Prachatice, kde žije kolem 56 tisíc obyvatel, přičemž v samotných Prachaticích to je zhruba 12 tisíc lidí. V současnosti tam fungují čtyři lékárny, takže jedna připadá zhruba na tři tisíce obyvatel města. A když se podíváme na okres Karviná, jenž má přibližně 238 tisíc obyvatel, a Havířov, což je jeho druhé největší město po Ostravě, kde žije zhruba 69 tisíc obyvatel, napočítáme tam lékáren šestnáct. Vzhledem k počtu obyvatel tam jedna lékárna připadá na více než čtyři tisíce Havířovanů. Z toho je patrné, že na první pohled se sice může zdát, že na severní Moravě je lékárna vedle lékárny, zatímco v jižních Čechách o ni člověk skoro ´nezakopne´, ale jak už bylo řečeno, zdání klame, protože v Prachaticích je na počet obyvatel hustota lékáren vyšší než v Havířově.

A co Praha?

V jejím případě opět platí, že zdání klame, protože v hlavním městě extrémně vysoká hustota lékáren není. Ostatně v tomto ohledu vůbec nevedou velká města, protože největší hustota lékáren v Česku je v obcích a městech s 20 až 50 tisíci obyvateli.

Lze tedy konstatovat, že ne všude je u nás dostupnost lékárenské péče dobrá? Co s tím?

V případě zlepšení dostupnosti lékárenské péče musí sehrát roli státní správa, respektive místní orgány, které by měly v místech, kde lékárny nejsou, vytvořit pro lékárníka podmínky, aby se tam uživil. Chybí mi zde seriózní analýza dostupnosti lékárenské péče v jednotlivých sídelních jednotkách. Česko má zhruba 6 500 sídelních jednotek a třetina lidí žije ve statutárních městech plus v Praze, třetina ve městech a třetina v obcích. A 25 procent obyvatel nemá lékárnu a nikoho to moc nezajímá.  Proto tvrdím, že není jednoduché prohlásit, zda máme málo nebo moc lékáren. Je to tak, že někde jich máme moc, jinde chybějí. A je potřeba to rozlišovat a tam, kde chybějí, je třeba najít jiné modely distribuce, aby se obyvatelům pomohlo.

Co si představit pod jiným modelem distribuce?

Na mysli mám například výdejní boxy. V místech, kde je hustota lékáren nedostačující, má výdejní box svůj význam. Stále je lepší, když pojede jeden lékárník 20 kilometrů a rozveze do výdejních boxů léky pro dvacet lidí, než když dvacet lidí pojede někam do vzdálené lékárny. Na toto téma jsem už mnohokrát diskutoval s prezidentem České lékárnické komory magistrem Krebsem. Chápu připomínky lékárníků týkající se různých alternativních forem výdeje léků, ale dobře si pamatuji debaty, když se začalo uvažovat o prodeji vyhrazených léčiv například na čerpacích stanicích. S odstupem času lze říct, že to je dnes zanedbatelná záležitost a že prodeje těchto přípravků mimo lékárny jsou v podstatě nepatrné. Nicméně povolením prodeje vyhrazených léčiv mimo lékárny došlo k doplnění prodejních míst, k nimž je ovšem třeba přistupovat diferencovaně. Někde je trh nutné regulovat. A to se u výdejních boxů dá udělat. Ne všude je povolit, ale díky nim je někde možné síť zahustit.

Když je řeč o výdejních boxech, napadají mě argumenty některých odborníků z lékárenského trhu, kteří v souvislosti se zamýšleným distančním výdejem léků na předpis říkají, že tento způsob výdeje může způsobit, že zaniknou některé menší lékárny právě v obcích a menších městech, takže se dostupnost lékárenské péče u nás sníží. Sdílíte tento názor?

Nesdílím, podobné situace už tady nastaly. Například se říkalo, že když pustíme potraviny do e-shopů, zaniknou malé prodejny potravin a smíšeného zboží. Jde o určitý prvek, který si musí najít své místo. Mnoho pacientů bere lékárnu jako komunikační místo, kam se jde poradit. To nikdo neodbourá. Ale existují případy, kdy je člověk rád, když se lék, tedy i lék na předpis, dostane co nejblíž k němu. Jedná se o způsob, který rozšíří možnosti a v určitých situacích pacientům pomůže. A jde o to, jak se k tomu lékárny postaví. V případě vyhrazených léčiv se také zpočátku mluvilo o tom, co všechno se stane, když budou k dostání třeba na čerpacích stanicích, že se to bude zneužívat a podobně. A dnes vidíme, že se vůbec nic nestalo, jde v podstatě o doplňkovou záležitost.

Pojďme se nyní přesunout k ekonomickým parametrům a jejich disproporcím, na které jste poukázal na začátku.

Nerovnoměrnost rozmístění lékáren způsobuje i nerovnoměrnost v jejich ekonomické síle. Podle numerického modelu Data Agentury Infopharm celkové tržby za léčivé přípravky a zdravotnické prostředky loni dosáhly 159 miliard korun, což představuje meziroční růst o devět procent. Pro hodnocení velikosti lékáren máme panel, v němž je zařazeno kolem šesti tisíc přípravků. Mezi nimi jsou zastoupeny jak volně prodejné léčivé přípravky, tak léky na předpis. Objemově převažují volně prodejné léky, hodnotově léky na předpis, přičemž do panelu zařazujeme přípravky ve výrobních cenách do 10 tisíc korun. Nejsou v tom zahrnuty privátní značky ani specializované dodávky pro centrovou léčbu. Na tomto panelu počítáme podíly obratu z distribučních dat a na základě toho rozdělujeme lékárny do pěti skupin. Máme pro ně svůj speciální index IVODI a opravdu se ukazuje, že mezi tržbami jednotlivých skupin lékáren jsou velké rozdíly.

Můžete uvést konkrétní data a příklady, o jaké rozdíly jde?

Například 284 výdejních míst, což představuje 10 procent lékáren v České republice, generuje 40 procent tržeb, přičemž 80 procent tržeb generuje 1 266 výdejních míst, tedy 46 procent lékárenské sítě. A ještě je třeba vzít v úvahu, že ve skupině 10 procent lékáren generujících 40 procent tržeb se nejedná výhradně o nemocniční lékárny, ale i o lékárny na poliklinikách a ve zdravotních centrech. Kdybychom do statistik ještě navíc pustili léky s cenami nad 10 tisíc korun, jako jsou například přípravky určené k onkologické či biologické léčbě, dostaneme se na úplně jiné parametry.

Lze tedy říct, že u nás dochází ke koncentraci tržeb?

Ano, koncentrace tržeb v síti lékáren je velmi výrazná. Dlouhodobě kolem 1 250 lékáren z celé České republiky, což představuje zhruba 46 procent celé lékárenské sítě, zabezpečuje 80 procent obratu. Jsou rovnoměrně rozmístěné po celé republice. Ale existuje i určité množství lékáren, které mají opravdu velké obraty.

Říká se, že trh u nás ovládají lékárenské řetězce. Vyplývá to i z vašich dat?

Ne tak docela. Je pravda, že lékáren mimo řetězce je v tuzemské síti pouze 15 procent, ale mají 40procentní podíl na obratu (na běžném sortimentu bez privátních značek), takže rozhodně nejde o nějaké malé lékárny s nízkými tržbami.

Lékárenský trh sledujete dlouho a máte k dispozici data za mnoho let. Když se podíváte do minulosti a srovnáte to se současností, vidíte nějaké zajímavé údaje a souvislosti?

Tvrdím, že farmacie je velmi stabilní segment, v němž navzdory všem výkyvům rok co rok bývá v průměru osmiprocentní nárůst tržeb. Každý rok totiž činí nárůst sedm až devět procent. A to jsme zažili i bouřlivější roky. Například během pandemie covidu-19 některé skupiny léčiv takříkajíc spadly na nulu, jiné kategorie vyletěly co do výše tržeb vzhůru. Ale zhruba za dva roky se to stabilizovalo. Z hlediska podnikatelského je lékárenství předvídatelný sektor. Lze to srovnat kupříkladu s automobilovým trhem. Stačí, aby jedna loď uvízla v Suezském průplavu, nejsou čipy a trh s automobily se propadne o desítky procent. Jistě, u farmaceutického průmyslu je problém, že léčivé látky se vyrábějí pouze na několika místech v Asii, což se projevilo jako velký problém během covidové pandemie, ale přesto jde o stabilní obor. Stále musíme mít na paměti, že celkové tržby za léčivé přípravky a zdravotnické prostředky dosáhly loni výše zhruba 160 miliard korun. A zajímavě se jeví i letošní rok.

V jakém ohledu?

Například letos v únoru jsme v porovnání s tím loňským zaznamenali 20procentní nárůst hodnoty prodejů léčivých přípravků s úhradou z veřejného zdravotního pojištění do lékáren, zdravotnických zařízení a prodejcům vyhrazených léčiv. Nejvíce to bylo v kategorii přípravků na respirační onemocnění a onemocnění trávicího traktu. Je dost možné, že se ve zmíněném růstu projevilo také zvýšení cen produktů, ale výsledek potvrzuje schopnost trhu rychle reagovat na změny epidemiologické situace a zároveň odráží kvalitní plánování a procesní připravenost v distribuci. Čekali jsme, co se bude dít letos v březnu, zda bude pokračovat únorový výrazný růst, ale nedošlo k tomu. Letošní březen byl v uvedených kategoriích zhruba stejný jako ten loňský. Nicméně nás překvapilo, že došlo k růstu objemu prodejů, tedy ke zvýšení prodaných kusů léčivých přípravků. Z toho lze usuzovat, že český pacient možná začal pociťovat dopady ekonomické situace a v lékárně se poohlíží po levnějších produktech.

Za zmínku stojí ještě jeden trend týkající se chování spotřebitelů, a to je rostoucí důraz na prevenci a včasnou léčbu. Dlouhodobě se zvyšuje povědomí o prevenci a včasné intervenci, což podporuje stabilní zájem o léčivé přípravky a doplňky stravy.

Dlouhodobě sledujete nejen tuzemský, ale také slovenský lékárenský trh. V čem se od toho našeho výrazně liší?

Zásadní rozdíl spočívá v tom, že většina lékáren na Slovensku funguje v řetězcích a většina tržeb jde právě za řetězcovými lékárnami. Je to dáno tím, že Slovensko uzákonilo řetězce dřív. U nás existují virtuální řetězce, na Slovensku jsou ohledně řetězců striktní pravidla. Další velký rozdíl spočívá v tom, že tam do řetězců vstupovaly velké lékárny, u nás se velké lékárny drží mimo ně. Pokud jde o dostupnost lékárenské péče na Slovensku, vidíme zásadní odlišnost v oblasti Nízkých Tater. Jde o geografický pás, který vzdálenosti mezi lékárnami zvyšuje. Silný je lékárenský trh na západním Slovensku, ale když se přepočítají tržby na počet obyvatel, ani východ Slovenska na tom není špatně.

Další rozdíl se týká okresů. U nás zůstalo jejich tradiční rozdělení, na Slovensku došlo k novému správnímu členění. Existují tam velké rozdíly mezi velikostí okresů a počtem obyvatel, takže se pak těžko hodnotí a srovnávají data. Na Slovensku je jiná legislativa i v tom ohledu, že je tam striktně dáno, co je lékárna, co nemocniční lékárna, a které produkty kam mohou jít. Pro Slovensko každopádně platí, že ekonomická síla se tam koncentruje do velkých lékáren, ty malé, lidově řečeno, brečí.

Můžete na závěr říct, jakým směrem se podle vašeho názoru bude lékárenský trh ubírat? Na co by se měli lékárníci připravit?

Podle mého názoru většinu odborných záležitostí a konzultací v budoucnu převezme umělá inteligence, která doporučí, zda se se svým problémem musím obrátit na lékaře, protože budu například potřebovat lék na předpis. To ale nutně nemusí znamenat, že budu muset jít k lékaři osobně. V mnoha případech mi pošle recept online a lék si budu objednávat přes e-shop. Jsem si vědom toho, že to v sobě skrývá jistá rizika, ale umělá inteligence už pokročila a zachytí například lékové interakce. To je obecný pohled. A když se zaměřím přímo na lékárníky, určitě bych jim doporučil, aby investovali do pokročilých technologií, do nejmodernějších systémů. Často se mluví o tom, že u nás chybí propojení vzdělání s praxí. Dnes navíc říkám, že musí být propojena věda s digitalizací. Bez toho se ´nehneme´. Lékárníci obvykle postrádají hlubší znalosti v oblasti ekonomie a navíc jim poměrně dlouho trvalo, než si připustili, že jsou nejen odborníci, ale také obchodníci. A pokud se neotevřou digitalizaci a digitálnímu světu, v němž je pokrok velmi rychlý, nezvládnou držet krok a k úspěchu na trhu jim jen odbornost stačit nebude. A ještě jeden problém by se měl začít řešit. Z lékárenského trhu je k dispozici spousta kvalitních dat, ale neumíme je vyhodnotit, což je velká škoda.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz