Tento týden představili zástupci praktických lékařů výsledky sociologického výzkumu společnosti INRES, který na konci loňského roku mapoval postoje občanů ČR ke zdravotnictví a zdravému životnímu stylu. Sociologický výzkum probíhal loni od 18. listopadu do 7. prosince, zúčastnilo se jej 1 805 respondentů (879 mužů a 926 žen) ve věku 15 let a více, reprezentativně vybraných z populace ČR.

V rámci výzkumu se zjišťovalo, jak jsou občané ČR spokojeni s péčí praktického lékaře a časem, který jim věnuje. „Opakovaný výzkum dlouhodobě ukazuje, že většina lidí je spokojena s péčí a časem, který jim praktický lékař věnuje. Od roku 2015 převažuje stabilní důvěra v praktiky,“ řekl doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., předseda Společnosti všeobecného lékařství (SVL) ČLS JEP. Obdobná spokojenost panuje i v případě zdravotních sester v ordinacích praktických lékařů.

Očkování

Další otázky v rámci uvedeného výzkumu byly zacíleny na léky, lékárny a na témata s nimi spojená.

Jeden z bodů se zaměřil na názory Čechů na možnost očkování v lékárnách. Podle výzkumu více než polovina (57,5 %) občanů uvedla, že si přeje být očkována u svého praktického lékaře, který zná jejich zdravotní stav. Další zhruba čtvrtina (25,3 %) si přeje být očkována u svého praktického lékaře, nebo v očkovacím centru a přivítala by, kdyby mohla být očkována i u ambulantního specialisty jiné odbornosti, který ji léčí (např. diabetolog či kardiolog), nebo v nemocnici, pokud tam bude hospitalizována (např. pro operaci či kardiovaskulární onemocnění). Jen 3,4 % občanů by si přály být očkovány v lékárně s tím, že lékárníkům by mělo být umožněno očkovat, zbývajících 13,8 % dotázaných neví nebo nemá na tuto problematiku jasný názor.

„I kdyby v lékárnách dostali vakcínu na chřipku všichni zájemci, s proočkovaností to nepohne. Tu změní k lepšímu pouze komplexní změna celého systému vakcinace v ČR. Spočívá v tom, že necháme očkovat všechny lékaře, umožníme očkování v nemocnicích, úhradu vakcíny proti chřipce všem pojištěncům, nebo alespoň lidem od 40 let. Je potřeba umožnit samostatně očkovat i sestrám v domácí péči a v pobytových zařízeních sociálních služeb. K tomu je třeba dlouhodobě přesvědčovat ty, kteří váhají, moderní, nenásilnou a na konkrétní skupiny pacientů cílenou marketingovou kampaní. Tu by měl iniciovat Státní zdravotní ústav,“ popsal předseda Sdružení praktických lékařů MUDr. Petr Šonka.

Připomněl také, že letos vakcíny na chřipku došly, přestože lidé ještě zájem naočkovat se měli. „Není možné, aby ekonomická rizika spojená s objednávkou vakcín nesly pouze ordinace praktických lékařů. A je špatné, že farmaceutické firmy do ČR nepřivezou relevantní množství vakcín nad rámec objednávek praktických lékařů, které navíc musí být uzavřeny už rok předem. Tento začarovaný kruh je skutečnou bariérou, která brání zlepšení proočkovanosti proti chřipce. Přestože na ni upozorňujeme řadu let, Ministerstvo zdravotnictví ji neřeší.  Převzít finanční garanci za vakcíny, které se dovezou nad rámec objednávek ordinací, by měl stát,“ dodal Petr Šonka.

Obě společnosti sdružující praktické lékaře v ČR souhlasí, že by větší proočkovanosti pomohlo, kdyby vakcíny proti chřipce mohly podávat i jiné specializace. „Nevidíme žádný důvod, proč v současné době nemohou očkovat například internisté, geriatři, kardiologové nebo pneumologové, zapojit je třeba také sestry, které jsou k očkování plně kvalifikované, na rozdíl od lékárníků,“ podotkl Svatopluk Býma.

Screening v lékárnách

V rámci výzkumu se také zjišťovali názory občanů na prevenci a screening v lékárnách. Podle prezentovaných výsledků většina občanů (65,7 %) je toho názoru, že preventivní prohlídky a screening má provádět lékař, který k tomu má kvalifikaci, a v ordinaci, která poskytuje pro tato vyšetření klid a důvěryhodné zázemí. Lékárník do prevence a screeningu vstupovat nemá. Dalších 12,5 % dotázaných je toho názoru, že lékárník by měl pacienta při návštěvě lékárny upozornit, že existují preventivní prohlídky a screeningové programy a doporučit mu, aby je absolvoval u praktického lékaře, pokud tak ještě neučinil. Provádět sám vyšetření pacientů ale nemá, to je rolí lékaře. Nejmenší část respondentů (8,6 %) uvedla, že by bez obav takové vyšetření v lékárně absolvovala. Zbývající dotázaní (13,2 %) uvedli, že nevědí nebo nemají na tuto problematiku jasný názor.

Léky i v ordinacích praktiků

Hned několik otázek cílilo na léky. Například se zjišťovaly zkušenosti občanů se záměnou předepsaných léků v lékárně. Z výsledků vyplynulo, že 37 % občanů se to stalo výjimečně a 28,8 % se to nestalo nikdy, 22,7 % respondentů uvedlo, že se jim to stává často, a 11,5 % pak pravidelně.

Další bod výzkumu se zaměřil na zkušenosti občanů s vydáním jiného léku, než předepsal lékař, bez vysvětlení důvodů nebo bez souhlasu pacienta. Více než tři čtvrtiny (77,0 %) respondentů uvedly, že se jim nikdy nestalo, že by jim lékárník vydal jiný lék, než jim předepsal lékař, aniž by jim vysvětlil důvody záměny nebo bez jejich souhlasu. Dotázaní v tomto případě naopak uvádějí, že je lékárník vždy informuje o důvodu záměny a zeptá se jich, zda s tím souhlasí. Dalších 13,0 % respondentů uvedlo, že jim sice lékárník sdělil důvod záměny, ale nezeptal se, zda se záměnou souhlasí, 5,9 % dotázaných se lékárník sice zeptá, zda se záměnou souhlasí, ale důvody záměny nevysvětlí, zbývající 4,1 % respondentů má tu zkušenost, že jim lékárník pouze oznámí, že lék zamění, aniž by oznámil důvody záměny a nezeptá se, zda s tím souhlasí.

Do výzkumu byl také zařazen bod, v jehož rámci se zjišťovaly názory občanů na výdej léků na předpis v ordinaci praktického lékaře. Že vždy preferuje výdej léků v lékárně a dojde/dojede si pro ně, a že výdej léku v ordinaci nepovažuje za žádných okolností za dobré řešení, uvedlo 26,8 % občanů. Téměř třetina (32,3 %) občanů by přivítala, kdyby jim jejich praktický lékař mohl přímo v ordinaci vydat všechny léky, které jim předepsal. Dalších 18,4 % dotázaných by přivítalo, kdyby jim jejich praktický lékař mohl přímo v ordinaci vydat pouze v emergentních situacích (návštěva u pacienta, pohotovostní služba, ošetření po skončení otevíracích hodin lékárny) některé skupiny léků (např. antibiotika, léky na bolest). Zbývajících 22,5 % neví nebo nemá na tuto záležitost jasný názor.

K výdeji léků v ordinacích praktického lékaře, který by podle výzkumu někteří občané uvítali, doktor Šonka uvedl: „Jedním z důvodů může být to, že lékárenské řetězce systematicky zaměňují námi předepsaný lék za jiný pouze proto, že na něm mají vyšší marži. Podle našich zkušeností o důvodech záměny pacienty mnohdy ani neinformují. Zejména seniory to mate a mnohdy pak omylem užívají dva léky s jiným názvem, ale stejnou účinnou látkou. Naši pacienti si také stěžují na to, že musí často do lékárny s jedním receptem dvakrát, protože lékárna nemá dostatečné množství předepsaného léku a musí ho objednávat. To komplikuje život starším a handicapovaným a pacientům ve venkovských oblastech, kteří musí do lékárny cestovat řadu kilometrů. Vadí jim také, že jim v lékárně při výdeji léků na recept nabízejí potravinové doplňky, které nepotřebují a znamenají pro ně zbytečný finanční výdaj. Zejména senioři mají problém tomuto tlaku čelit.“

Pokud jde o zkušenosti s nabídkou doplňků stravy z iniciativy lékárníka, 38,5 % respondentů uvedlo, že se jim při vyzvedávání léků na recept často stává, že jim lékárník z vlastní iniciativy nabídne i doplněk stravy, dalších 34,2 % dotázaných tuto zkušenost uvádí výjimečně, 21,1 % dotázaných naopak konstatovalo, že se jim to nikdy nestalo. A 6,2 % uvedlo, že se jim to nikdy nestalo, ale že jim lékárník nabídl doplněk stravy na jejich žádost.