Počet lidí nakažených klíšťovou encefalitidou a lymskou borreliózou v České republice loni meziročně opět vzrostl. V případě klíšťové encefalitidy, virového zánětlivého onemocnění mozku, došlo oproti roku 2023 ke zvýšení počtu případů o 37 procent, v porovnání s rokem 2024 pak o tři procenta. Stejný trend zaznamenala i lymská borrelióza. U té byl nárůst ještě výraznější – o 248 procent ve srovnání s rokem 2023 a 182 procent s předloňskem.

Počty nemocných klíšťovou encefalitidou v loňském roce opět potvrdily, že Česká republika patří dle kritérií Světové zdravotnické organizace k zemím s vysokým rizikem tohoto onemocnění.

Počet případů klíšťové encefalitidy a lymské borreliózy roste

V loňském roce bylo celkem zaznamenáno 703 případů klíšťové encefalitidy. Tedy o 23 více než v předchozím roce a o 189 více než v roce 2023. V případě lymské borreliózy se jedná ne o stovky, ale o tisíce evidovaných případů. V roce 2025 onemocnělo 11 386 lidí, v roce 2023 to pak bylo „pouhých“ 3 268 případů. Klíšťata se přitom pohybují po celém území České republiky, a to nejen v lesích a na loukách, ale také na dětských hřištích, zahradách a v městských parcích.

Jak se liší situace v regionech?

I když s klíšťovou encefalitidou jsou často spojovány jižní Čechy, ve skutečnosti se mohou lidé tímto onemocněním nakazit ve všech krajích. V roce 2025 byla nejvyšší nemocnost zaznamenána v Jihočeském kraji, následovaly Vysočina, Zlínský, Karlovarský a Pardubický kraj. V případě lymské borreliózy je ale situace odlišná. Na prvním místě z hlediska nemocnosti lymskou borreliózou byla Vysočina, dále Jihočeský, Olomoucký a Liberecký kraj.

Prevence v podobě očkování

V České republice je v současné době k dispozici očkování pouze proti klíšťové encefalitidě. I když proočkovanost je u tohoto onemocnění v České republice poměrně vysoká, počet těch, kteří jsou aktuálně plně chráněni, je mnohem nižší. Důvodem jsou nedokončené základní očkovací schéma, které se skládá ze tří dávek aplikovaných s časovým rozestupem, i chybějící přeočkování. To je důležité k obnově dostatečné imunitní odpovědi a čas na něj je po třech nebo pěti letech v závislosti na věku a na tom, zda se jedná o první, nebo následující přeočkování. Zatímco očkovací centra často svým klientům posílají připomínky upozorňující na potřebu další dávky, v případě praktických lékařů je většinou třeba pohlídat si termín další dávky samostatně.