Pandemie onemocnění covid-19 a válka na Ukrajině mají zásadní vliv na duševní zdraví. Odpovědí na aktuální výzvy v této oblasti je kromě jiného jednak pokračování reformy psychiatrické péče v České republice, jednak zvyšovaní resilience, tedy odolnosti v oblasti duševního zdraví. Právě to je tématem mezinárodní odborné Konference sociální psychiatrie 2023, která se koná 5.-7. října v Ústí nad Labem.

„Resilience neboli odolnost je schopnost člověka vyrovnat se s emočními nároky a ohroženími, které jsou mu během života kladeny. K tomu je zapotřebí, aby v sobě zvládnul několik důležitých úkolů. Především potřebuje náročné situaci porozumět, zorientovat se v ní a nacházet v ní východisko.  Pak v sobě a ve svém okolí potřebuje najít zdroje, jak situaci zvládnout. A nakonec v sobě také musí najít emoční význam tohoto zvládnutí a přijmout těžkou situaci více jako výzvu než ublížení,“ vysvětluje MUDr. Ondřej Pěč, Ph.D., předseda Sekce sociální psychiatrie Psychiatrické společnosti ČLS JEP, která konferenci pořádá.

Resilienci si tak můžeme představit jako určitou vnitřní kapacitu zvládat stres. Je ovlivněna geneticky, biologicky a důležitý vliv mají také vztahy, v nichž daný člověk vyrůstal. „Typickým příkladem, jakou roli hraje odolnost při vypořádání se se stresovou situací, je zvládnutí či nezvládnutí psychického traumatu. Existují lidé, u nichž i menší trauma vyvolá následky ve formě psychické poruchy, jako je například posttraumatický stresový syndrom. Jiní se se stejným traumatem vypořádají lépe a psychické následky u nich nevznikají,“ popisuje doktor Pěč.

Přibývá depresí i úzkostí. Zvyšování resilience je klíčové

Velmi důležitou roli tak resilience sehrává v oblasti podpory prevence duševních onemocnění, ale i zlepšování stavu a zvyšování odolnosti vůči stresu u lidí, kteří trpí současně psychickou poruchou. Týká se tedy samotných klientů/pacientů, ale i jejich rodin. Dále také mladých lidí a dětí v riziku rozvoje závažných onemocnění a v neposlední řadě i pracovníků ve zdravotnictví. „Při podpoře resilience je nutná souhra různých léčebných a preventivních přístupů od krizové péče, psychoterapie, komunitní a rehabilitační péče, až po psychofarmakologii. Je to téma aktuální nyní v kontextu doznívající pandemie a s ní spojené psychotraumatizace, která posiluje riziko vzniku duševních poruch, ale i v kontextu válečného konfliktu a péče o uprchlíky, poznamenané válečnými psychotraumaty. Konference se bude tématu věnovat i teoreticky v osvětlování psychologických, neurovědních a dalších výzkumů v oblasti resilience, jejich propojování včetně přínosu pro praxi. Úvodní přednášku přednese Dr. Makhashvili z Gruzie, která se zabývá s touto problematikou vzniklým oborem takzvanou psychotraumatologií. Nebudou chybět ani čeští experti,“ avizuje doktor Pěč.

V Česku kontinuálně přibývá lidí léčených pro psychické poruchy: jen mezi lety 2010 a 2021 došlo k nárůstu o 22 %, výrazné zhoršení je možné pozorovat zejména u depresivních poruch. „V tuto chvíli hovoříme jen o počtu lidí, kteří se léčili. Pokud bychom do zkoumání zařadili i lidi, kteří se neléčili, tak se nám ukazuje poměrně enormní nárůst počtu lidí trpících duševních poruchou v době pandemie ve srovnání s dobou před ní, jde hlavně o depresivní a úzkostné poruchy a riziko sebevražednosti, zvláště u mladších věkových kategorií a u skupin obyvatelstva ohrožených ekonomicky,“ upozorňuje doktor Pěč.

Podobný trend lze pozorovat i v řadě ostatních zemí. Na to ostatně nyní reaguje i Evropská unie, která v listopadu minulého roku pořádala mezinárodní konferenci „Resilient Mental Health in the European Union“, kterou iniciovala právě Psychiatrická společnost ČLS JEP. Cílem je podpora problematiky duševního zdraví a zařazení jeho řešení mezi strategické iniciativy EU

„Posílení resilience prospívá dobrá vztahová podpora od ostatních lidí, kde lze najít porozumění, posílení a povzbuzení. Proto v případech, kdy již psychické trauma vyvolá klinické známky duševní poruchy, je užitečná skupinová psychoterapie. Ale ne vždy vše dojde až k tomuto kritickému momentu. V běžných případech je velkým pomocníkem i pěstování a udržování dobrých vztahů v rodině či s přáteli. Nesmíme zapomínat ani na tělesné zdraví, včetně zdravé výživy, dostatečného spánku a přiměřené fyzické aktivity. Někomu mohou pomoci i praktiky posilující duševní a fyzickou relaxaci a soustředění. Lépe, co se týče resilience, je na tom i ten, kdo si dokáže nacházet smysl ve svých životních aktivitách, hledá porozumění v sobě a situacích, ve kterých se ocitá, a nachází si smysluplné cíle. Pokud čelíme nepříznivé situaci je nejlépe snažit se ji vnímat co nejvíce realisticky, poučit se z vlastní minulosti, jak jsme dříve odolávali obdobným překážkám. Pokud však vnímáme, že nejsme schopni se vypořádat s těžkou situací sami, je na místě vyhledat profesionální pomoc. Zde mám na mysli zejména krizové centrum, klinického psychologa nebo psychiatra,” podotýká doktor Pěč.

Odborníci situaci řeší

„V Česku pokračuje reforma psychiatrické péče, nyní již jako součást implementace Národního akčního plánu pro duševní zdraví. V návaznosti na současnou situaci, kdy přibývá pacientů s úzkostnými a depresivními poruchami, pacientů s reakcemi na stres, je nezbytné hledat a neprodleně začít realizovat systém krizových služeb. Na Ministerstvu zdravotnictví je jmenovaná meziresortní pracovní skupina, která tuto problematiku řeší, zástupci za Psychiatrickou společnost jsou v ní také zastoupeni. A již nyní máme ve fakultních nemocnicích u urgentních příjmů vyšší zastoupení zdravotníků – psychiatrických sester, psychiatrů, psychologů, kteří poskytují krizovou pomoc pacientům, kteří ji potřebují, například po traumatickém zážitku, který se jich přímo dotýká, či kterého byli svědky.

Věnujeme se také rozvoji akutní péče, systémovému řešení ochranného léčení. Snahou je co nejlépe koordinovat a zefektivnit stávající péči, vytvářet podmínky pro rozvoj nových služeb. Usilujeme o navýšení odborných kapacit zdravotníků, ale je zřejmé, že i přesto, že do oboru vstupuje více zájemců než dříve, kapacity jsou nedostatečné, dostupnost se nezvyšuje a odolnost personálu vůči enormní zátěži přirozeně klesá. Proto jednu z cest vidíme v předání kompetencí dalším pracovníkům – zdravotním sestrám, psychiatrickým sestrám, zdravotně sociálním pracovníkům, například v rámci podpory vzniku ambulancí s rozšířenou péčí. Na všech zmíněných úkolech velmi dobře spolupracujeme s Ministerstvem zdravotnictví i zdravotními pojišťovnami. Bez jejich podpory by péče o pacienty s duševním onemocněním již dávnou zkolabovala,“ říká předsedkyně Psychiatrické společnosti ČLS JEP MUDr. Simona Papežová.

Center duševního zdraví je potřeba trojnásobek

Pro sociální psychiatry z dané situace v Česku vyplývá několik důležitých důsledků, a to zejména v kontextu probíhající reformy psychiatrické péče. „Potřebujeme navýšit kapacitu u péče pro řešení akutních a krizových psychických stavů, dále pokročit v dosavadní reformě a posílit přesun důrazu v léčbě u dlouhodobých psychotických stavů od nemocnice k péči v komunitě, čímž rovněž uvolníme kapacitu akutní lůžkové péče pro narůstající úzkostné a depresivní psychické poruchy,“ vysvětluje Ondřej Pěč.

„Péče o krizové pacienty je u nás dlouhodobě zanedbávaná. V sousedních zemích jako Polsko, Německo nebo Rakousko přece jen existuje více či méně rozvinutá síť krizových služeb. U nás existují na zdravotně sociálním pomezí pouze tři specializovaná centra pro řešení případů psychické krize: dvě v Praze a jedno v Brně.  Je také nutné rozvíjet Centra duševního zdraví (CDZ), která se soustředí zejména na dlouhodobou péči. V současné době je těchto center v ČR 30, potřeba jich však bude přibližně třikrát tolik,“ uzavírá doktor Pěč.

Ruku v ruce s kvantitativním růstem stojí další výzvy i v oblasti kvalitativní, což úzce souvisí s dostatkem odborného personálu. Samostatnou kapitolou bude také navýšení kapacit psychoterapeutické péče. Všem těmto tématům se konference bude věnovat.