Očkování je nejdostupnější a ekonomicky nejefektivnější prevencí infekčních nemocí. Česko je však v celkové proočkovanosti zejména své dospělé populace na chvostu Evropské unie a nedosahuje ani proočkovanosti u vysoce rizikových skupin dospělých, jak doporučuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Imunitní systém přitom s přibývajícím věkem slábne a čím je člověk starší, tím je náchylnější k infekčním onemocněním. Vliv na nízkou proočkovanost Čechů mohou mít i současné úhradové podmínky, protože ne všechny vakcíny jsou hrazeny tak, jak doporučují odborníci nebo jak je běžné v ostatních státech Evropy. Na důležitost očkování upozorňuje Světový imunizační týden, který se tradičně koná poslední dubnový týden.

Očkování je jedním ze zásadních zdravotnických vynálezů posledních staletí. Pomohlo vymýtit řadu infekčních onemocnění a ochránit děti i dospělé. Pandemie covidu-19 ukázala, jak negativní dopad mohou mít infekční nemoci na zdraví lidí, kvalitu života a úmrtnost, stejně jako na odolnost a fungování zdravotnických systémů a národní, evropské a světové ekonomiky.

„Pandemie covidu-19 potvrdila, že dospělí i děti by se měli očkovat a chránit proti infekčním onemocněním. Pandemie však bohužel také přispěla k šíření řady dezinformací o očkování, zvýšila váhavost lidí a snížila jejich důvěru v očkování. Nízkou proočkovaností se přitom zvyšuje riziko, že se budou infekce v populaci šířit a dlouho vydobývaný celospolečenský efekt vakcinace se postupně vytratí,“ říká Mgr. David Kolář, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).

Předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D., zároveň upozorňuje na to, že se proočkovanost české dospělé populace zlepšuje jen velice pomalu, a ne u všech infekčních onemocněních, pro něž jsou očkovací látky dostupné. „Ve srovnání se západní Evropou jsme na tom stále podstatně hůře. Nedosahujeme ani WHO doporučované proočkovanosti u vysoce rizikových skupin dospělé populace, jako jsou senioři a vybraní chronicky nemocní pacienti. Stále přetrvává nedostatečně vstřícný postoj zdravotních pojišťoven k hrazení odborníky doporučovaných očkování pro dospělé. Pro řadu pacientů se zdravotním hendikepem jsou hrazené moderní vakcíny nedostupné, například vakcíny proti pneumokokovým onemocněním. Vakcinační gramotnost je nízká, pro dospělá očkování dokonce ještě nižší než pro dětská očkování,“ zdůrazňuje profesor Chlíbek.

Rezervy vidí také ve vzdělávání zdravotníků, přístupu pojišťoven a větším zapojení lékařů specialistů do očkování i v komunikaci pacient–lékař týkající se očkování.

Vzrůstá sice proočkovanost proti viru HPV, ostatní očkování mají ale stále nízká čísla

Dlouhodobě nízká proočkovanost oproti ostatním unijním státům je v ČR tradičně u chřipky či klíšťové encefalitidy. Naopak rostoucí trend je patrný u třináctiletých chlapců a dívek u očkování proti infekci lidského papilomaviru (HPV) díky tomu, že mají vakcinaci plně hrazenou od zdravotních pojišťoven.

„Některá očkování se i po propadu během epidemie covid-19 vrátila k růstu, například očkování proti HPV u dívek i chlapců, jiná zůstala na stejné úrovni, například očkování proti chřipce. Pozitivní zprávou je, že epidemie nezpůsobila žádný významný propad v proočkovanosti populace dětí i dospělých. Na druhou stranu to ale bohužel znamená, že proočkovanost u některých očkování nijak neroste a zůstává i v mezinárodním srovnání velmi nízká. Jako příklad bych uvedl očkování proti chřipce, kde u dospělé populace 18+ dosahujeme dlouhodobé míry proočkovanosti 7 až 8 procent a ani u rizikově predisponovaných seniorních obyvatel 65+ proočkovanost nepřesahuje 25 až 30 procent. Stále tedy máme v dané oblasti značné rezervy,“ doplňuje ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) prof. RNDr. Ladislav Dušek, PhD.

U očkování proti HPV viru, který je jednou z nejčastějších sexuálně přenosných infekcí, a zároveň jednou z možných příčin příčinou vzniku karcinomu děložního hrdla a rizikovým faktorem dalších druhů rakoviny a onemocnění, se proočkovanost mezi třináctiletými dívkami drží několik let na podobné úrovni. Zatímco v roce 2012 byla na 75,6 procenta, v roce 2016 poklesla na 63,1 procenta a poté začala opět pozvolna růst. V roce 2021 činila 69,2 %. Proočkovanost třináctiletých chlapců dynamicky stoupá od roku 2017, kdy jich bylo 15,8 procenta, až k roku 2021 s 42,5 procenta.

Zvýšit proočkovanost zejména proti chřipce a klíšťové encefalitidě

Jak dále ukazují aktuální data ÚZIS, proočkovanost u lidí starších 18 let proti chřipce se v letech 2021 a 2022 pohybovala na úrovni 7,4 procenta a s přibývajícím věkem mírně vzrůstá: u lidí starších 40 let na 10,5 %, u lidí starší 65 let na 24,2 % a u seniorů nad 75 na 30,5 %. Ve srovnání s ostatními státy Evropy je ale Česko v celkových číslech v očkování proti chřipce stále na posledních místech.

Pro srovnání v sezoně 2021–2022, kdy se během pandemie očkovalo také proti covidu-19, se proočkovalo proti chřipce až 84 % Portugalců starších 65 let a například 82,3 % občanů Velké Británie. Dlouhodobým doporučením WHO je proočkovat proti chřipce rizikovou populaci starších dospělých ze 75 %. Odhaduje se, že roční očkování proti sezonní chřipce může ušetřit 332 milionů eur na zdravotní péči v Evropě, protože se předejde hospitalizacím a návštěvám lékařů.

Problémem jsou rovněž neklesající počty případů Čechů, kteří se nakazí klíšťovou encefalitidou. Nakažená klíšťata tímto virem se vyskytují na 99 % území České republiky. Riziko závažného průběhu onemocnění nebo smrti přitom roste s přibývajícím věkem. Zatímco v Rakousku se díky 90% proočkovanosti podařilo snížit počty onemocnění ze stovek na desítky, v Česku se každoročně pohybují stále v řádu několika stovek.

„Státní zdravotní ústav (SZÚ) bude i nadále věnovat velkou pozornost významným infekčním onemocněním. K těmto jsou zpracovávána hodnocení trendů a na základě hodnocení epidemiologické situace může SZÚ doporučit změny v očkovacím kalendáři dětí a dospělých. Z hlediska nemocí preventabilních očkováním se jedná o přeočkování u záškrtu, tetanu, pertuse a přenosné dětské obrny a zvýšení proočkovanosti zejména proti chřipce a klíšťové encefalitidě,“ uvádí MUDr. Barbora Macková, ředitelka SZÚ.

Aktuální Dětský očkovací kalendář hrazeného očkování v ČR je dostupný na stránkách České vakcinologické společnosti – vakcinace.eu. Aktuální očkovací kalendář pro dospělé najde veřejnost na tomto webovém odkaze ČLS JEP.

Jak zvýšit proočkovanost dospělých?

 „Ze závěrů Rady EU z loňského prosince vyplývá, že očkování je jedním z nejúčinnějších nástrojů prevence nemocí a zlepšování veřejného zdraví. Rada EU Vyzvala členské státy EU, aby posílily spolupráci v boji proti nemocem, kterým lze předcházet očkováním, a to právě na základě poznatků získaných během pandemie covid-19,“ dodává Mgr. David Kolář.

Ke zvýšení proočkovanosti navrhuje například celoevropská platforma Vaccines Europe tyto 4 kroky:

1. Začlenit očkování dospělých do národních imunizačních plánů, zajistit dostatečné financování pro zlepšení přístupu ke stávajícím vakcínám, jejich využívání a rychlejší dostupnost nových vakcín.
2. Zvýšit informovanost a vzdělání občanů a zdravotníků o celkové zátěži nemocemi a o přínosech očkování dospělých.
3. Zlepšit přístup k očkování dospělých a jeho lepší a komfortnější dostupnost.
4. Vytvořit digitální registry očkování s cílem zlepšit míru proočkovanosti (v průběhu celého života) a umožnit aktivní výzvy a upomínky k očkování.

Profesor Chlíbek dlouhodobě upozorňuje, že je nutné zvyšovat vakcinační gramotnost veřejnosti, identifikovat překážky očkování, využívat motivační nástroje, zajistit dostupnost vakcín, modernizovat očkovací kalendáře a zajistit úhrady vakcín na základě odborných poznatků.

Pro zvýšení proočkovanosti české populace je třeba:

1. Modernizovat očkovací kalendáře pro děti i dospělé.
2. Odstranit diskriminaci v očkování a zajistit dostupnost a rovný přístup k inovativním očkovacím látkám.
3. Zavést úhrady vakcín reflektujících individualizaci očkování (např. specifické složení vakcín pro seniory, nasální vakcíny).
4. Zvýšit proočkovanost proti chřipce, klíšťové encefalitidě, HPV a dalším onemocněním.
5. Komunikaci založit na důkazech, tj. tzv. evidence based medicine.
6. Akcelerovat provakcinační srozumitelnou komunikaci s laickou veřejností.
7. Podpořit budování fungujícího, lékaři akceptovatelného registru, který bude sloužit i pro analýzu proočkovanosti a účinnosti očkování.
8. Zajistit, aby úhrada vakcinace měla minimálně stejný význam jako úhrada léčivých přípravků.