V jejím případě bezezbytku platí, že „člověk míní, rodiče mění“. Nebýt toho, dnes by Ing. Kamila Peremská, marketingová manažerka společnosti Magistra, nejspíš oblékala lékařský plášť nebo pracovala v lékárně.

Přinášíme vám článek z časopisu Pharma Profit 36/2020. Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé dva měsíce v tištěném vydání. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru, abyste nezmeškali ani jedno vydání. Zasílání je pro majitele a vedoucí lékáren zdarma.

Pochází z Plzně, kde žila až do ukončení střední školy. Při vzpomínce na dětství říká, že ji vždy okouzlovaly lékárny a jako malá si přála tam jednou pracovat. Nejraději měla lékárny starší, s historickým vybavením, kde pokaždé fascinovaně pozorovala vystavené lahvičky, dózy apod. „Z Plzně to není daleko do Klatov, kam jsem každý rok s babičkou jezdila. Vždy jsme tam navštívily barokní lékárnu U Bílého jednorožce, která mě pokaždé uchvátila,“ říká.

Z jejího vyprávění také vyplývá, že už jako malá počítala jako kalkulačka a vždy tíhla k tomu pomáhat lidem. „Nevím proč, ale holky, kluci, vrstevníci i starší se mi svěřovali, takže jsem s nimi hodně řešila jejich starosti a potíže. Asi jsem na ně působila důvěryhodně,“ popisuje a připojuje, že už od dětství měla moc ráda tanec, který je její láskou dodnes: „Věnovala jsem se hlavně tanci výrazovému, tančila jsem v různých skupinách, měli jsme i dost vystoupení. Kvůli tomu, abych byla dostatečně ohebná, jsem se věnovala i józe. Dodnes pro mě tanec představuje relaxaci i radost.“

Střední škola? Nešťastné řešení

Protože byla takříkajíc dobrá na čísla, od 2. stupně základní školy chodila do výběrové matematické třídy. „Kromě matematiky jsme měli i rozšířenou výuku fyziky a chemie včetně laboratorních prací. Chemie i práce v laboratoři patřily k mým nejoblíbenějším. Když jsem uvažovala, co studovat dál, chtěla jsem jít buď na školu zdravotnickou, nebo na gymnázium, po němž bych pokračovala ve studiu na Vysoké škole chemicko-technologické,“ říká. Zdravotnickou školu nakonec vyloučila, protože trpěla alergií a atopickým ekzémem. Nakonec ale nešla studovat ani gymnázium. „Bylo po sametové revoluci a rodiče, aniž by to se mnou nějak víc zkonzultovali, mě přihlásili na obchodní akademii. Bylo to nešťastné řešení a velký krok stranou,“ vzpomíná.

Ve škole sice bez problémů prospívala, ale studium ji nudilo. „Věděla jsem, že chci pak jít na vysokou školu, ale z obchodní akademie je obtížné studovat například chemii, proto jsem si vybrala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kam jsem se bez problémů dostala. Jako hlavní obor jsem zvolila marketing, jako vedlejší pak psychologii, která mě velmi zajímala. Navíc s marketingem hodně souvisí,“ objasňuje a dodává, že pak ještě při zaměstnání dálkově začala studovat Psychoterapeutickou fakultu na Karlově univerzitě: „Fakultu jsem sice nakonec kvůli narození dcery nedokončila, ale každopádně mě tento obor stále zajímá a ve volném čase se mu věnuji.“

Marketing poznala z mnoha úhlů

Profesní dráhu odstartovala v reklamní agentuře. „Říkala jsem si, že to bude nejlepší cesta, jak se něco v oboru naučit. V agentuře jsem začala pracovat již během studia a po jeho ukončení jsem tam zkušenosti sbírala ještě dva roky. Celou dobu jsem pracovala na speciálním projektu pro jednoho výrobce aut. Šlo o jejich klientský program pro autosalony,“ popisuje.

Poté dostala nabídku jít pracovat do marketingu České spořitelny. Přijala ji, ale zanedlouho poznala, že to pro ni není, jak se říká, to pravé ořechové. Přiznává, že se tam naučila plno nových věcí, ale bankovnictví a finance ji neuchvátily a korporátní prostředí jí nesedělo. Proto po roce a půl odešla do společnosti, která obchodovala s brýlemi a módními a sportovními doplňky.

„Nejdřív jsem ve firmě působila coby brand manager, pak jsem odešla na mateřskou dovolenou, a když jsem se po narození dvou dětí vrátila, začala jsem pracovat v marketingu pro celou firmu i pro některé její značky. Šlo o široký záběr činností od přípravy tiskovin a reklamy přes sponzorské akce a veletrhy. Marketing jsem tam poznala ze všech stran,“ říká.

Po mnoha letech ale postupně dospěla k přesvědčení, že by potřebovala změnu, proto začala hledat novou práci. Rozhlížela se, co ji zaujme, aniž by měla představu, jakou cestou se přesně vydat. „Zajímalo mě hodně věcí, ale když jsem objevila příležitost jít do Magistry, nadchlo mě to, protože celý život se zajímám o zdraví i léčení. Navíc šlo o práci v lékárenství, byť samozřejmě ne za tárou, po které jsem jako dítě pokukovala,“ podotýká.

Přihlásila se tedy do výběrového řízení, a přestože se hlásila i na jiné pozice ve zdravotnictví, nakonec to u ní Magistra vyhrála. Jak tvrdí, rozhodně toho nelituje.

Takřka rodinné prostředí

Přiznává, že lékárenství je velmi zajímavá sféra, v níž každý den poznává něco nového, což odpovídá jejímu přání. „Zároveň to pro mě není jednoduché, protože farmacie je velmi specifická v tom, že jde o obor velmi legislativně svázaný. Nebyla jsem zvyklá na to, že plno věcí se musí nejdřív odsouhlasit s právníky nebo medical advisory. Není to pro mě úplně přirozené, ale je to pro mě výzva vymýšlet cesty, jak se v daném legislativním rámci pohybovat co nejsvobodněji,“ připouští.

Na starosti má komunikaci interní i externí. Vedle marketingových kampaní, nadační činnosti a nejrůznějších akcí pro lékárny do její kompetence spadá i on-line sféra, které se ve firmě začínají věnovat intenzivněji a zkoušejí různé pilotní projekty. „Magistra všechny aktivity směřuje k tomu, že sice funguje jako síť, ale jde o uskupení nezávislých lékáren, takže se jim snažíme naslouchat, inspirovat se a vycházet vstříc. V tomhle nacházím spojitost sama se sebou, protože bych se také nechtěla nechat spoutat a být jen vykonavatelem toho, co nařídí centrála. Korporátní prostředí mi nikdy nevyhovovalo. Proto jsem vždy hledala menší firmy, kde sice člověk má větší zodpovědnost, ale také má volnější ruce. To mi vyhovuje a jsem ráda, že v Magistře to takhle funguje,“ popisuje a spokojeně dodává, že jsou na centrále poměrně malý kolektiv, spíše rodinná firma, a fungují kamarádským způsobem.

Vyplácí se komunikovat s lidmi z praxe

I v jiných firmách udělala zkušenost, že při jakékoliv činnosti je velmi důležité myslet na detaily. „Zpočátku je pochopitelně nutné získávat nové nápady, které v sobě člověk musí nechat takzvaně zrát. Když se pak rozhodne, jak bude určitý projekt realizovat, je nezbytné promyslet vše do detailů, aby to mohlo dobře fungovat,“ vysvětluje a zdůrazňuje, že se jí také vyplácí komunikovat s lidmi z praxe, tedy například s area manažery, kteří jezdí do lékáren: „Vidí věci, které já z kanceláře vidět nemohu. I s lékárníky je velmi důležité komunikovat, podívat se na věci z jejich pohledu. Ne všechno je člověk schopný si uvědomit sám, spousta souvislostí mu nedochází.“

Zároveň uvádí, že i ona může kolegům poskytnout nový pohled: „Odborník si leckdy neuvědomuje, jak se na věc dívá běžný člověk. V tomto ohledu jsem myslím do spolupráce s lékárníky vnesla nový vítr a zprostředkovala laický pohled běžného spotřebitele přicházejícího do lékárny.“

Říká o sobě, že je samostatná a že má ráda kreativní části projektů: „Ráda například spolupracuji s grafiky. Grafika mě obecně zajímá, proto jsem absolvovala i nějaké specializované kurzy. V mém případě každopádně platí, že největší radost mám z procesu vzniku projektu či určitého díla.“

Doma jí říkají věčná studentka

Její volný čas i odpočinek jsou spjaté s pohybem, přírodou a objevováním nových věcí. Tanec má v jejím životě stále pevné místo. Občas si zatancuje doma, zúčastňuje se i různých tanečních víkendových workshopů. Baví ji chodit na balet, protože se jí líbí sledovat vyjádření příběhu pohybem. K jejím pravidelným aktivitám patří jednou týdně setkání s tzv. terapeutickou skupinkou. „Jde o setkávání malé skupiny žen, s nimiž si vždy popovídáme, odreagujeme se a spojíme to s anglickou konverzací s rodilým mluvčím.“

Ostatní činnosti, jimž se věnuje, nejsou pravidelné, ale je jich hodně. „Často chodím na hudební koncerty, obdivuji umění, takže navštěvuji výstavy a divadla. Velmi ráda čtu. Mám období, kdy čtu hlavně romány, pak zase především naučnou literaturu. Aktivit mám spoustu, manžel o mě říká, že jsem ,koníčkář´ a věčný student. To je asi pravda, protože neustále musím něco objevovat, o víkendech leccos studuji,“ vypráví s úsměvem.

Stejně jako celá její rodina velmi ráda cestuje. „Ale svobodně podle vlastního plánu – ať už cestujeme po Česku nebo do zahraničí,“ vyzdvihuje a dodává, že miluje moře: „Vzduch, voda a atmosféra u moře mě ohromně nabíjejí.“ Na dovolenou jezdí s rodinou i v zimě, kdy se věnují lyžování. Mezi oblíbené patří hlavně italská horská střediska.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Pracovní den K. P.

Do kanceláře přichází kolem půl deváté, a protože má práci hodně variabilní, její pracovní program se den ode dne liší. Má ho obvykle rozplánovaný po týdnech, přičemž každé úterý mívá poradu s kolegy. Pravidelně jednou za měsíc se schází s area manažery. Porady vedení se konají podle potřeby. Mívá i setkání s lékárníky a dvakrát ročně pořádají interní konference. Z kanceláře obvykle odchází kolem 17. hodiny.