V uplynulých měsících se do centra pozornosti dostalo několik léčivých přípravků, které se aplikovaly pacientům s nejtěžším průběhem nemoci covid-19. Koronavirová pandemie ale kladla mimořádné nároky na celý farmaceutický průmysl. O tom, jak se s ní vypořádali výrobci generických léčiv a jaké problémy v poslední době musí řešit, jsme si povídali s Mgr. Martinem Mátlem, výkonným ředitelem České asociace farmaceutických firem (ČAFF).

Přinášíme vám článek z časopisu Pharma Profit 34/2020. Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé dva měsíce v tištěném vydání. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru, abyste nezmeškali ani jedno vydání. Zasílání je pro majitele a vedoucí lékáren zdarma.

Pojďme se nejdříve podívat na aktuální stav členské základny ČAFF. Kolik máte členů a jaký je podíl jejich produktů na farmaceutickém trhu z hlediska objemu i hodnoty?

V současnosti máme 18 řádných členů. Pokud jde o členskou základnu, byl rok 2019 poměrně dynamický, protože se dva přidružení členové, tedy společnosti, které byly „přihlížejícími“ členy na jeden rok, rozhodli pokračovat v asociaci coby členové řádní a další dva přidružení se rozhodli stejně jako jedna další společnost v členství nepokračovat. Příčinu je třeba hledat například v konsolidaci trhu. Některé členské společnosti se totiž sloučily, čímž se počet členů snížil. Podíváme-li se na ekonomické ukazatele z tuzemského farmaceutického trhu za období květen 2019 až duben 2020, je patrné, že podíl generik v počtu balení na něm činil 53 procent. Vezmeme-li v úvahu členy ČAFF, jejich podíl na trhu byl 42procentní. Co do hodnoty mají generika na trhu podíl 27 procent a v případě produktů od členů asociace jde o podíl 21 procent.

Jaká stěžejní témata, ponecháme-li nyní stranou koronavirus, v asociaci v poslední době řešíte? Co generické výrobce hlavně trápí?

Dlouhodobě se věnujeme záležitostem ohledně udržitelnosti trhu, otázkám spojeným s cenovou a úhradovou regulací či otázkám souvisejícím například se zákonem o léčivech. Koronavirová krize legislativní proces týkající se konkrétně novely zákona o léčivech a zákona o veřejném zdravotním pojištění ovšem zbrzdila. Právě druhý jmenovaný zákon obsahuje rozsáhlou část, která se zabývá cenami a úhradami léků. Ta sice přináší nová pravidla hlavně pro úhradu vysoce inovativních léčivých přípravků, což se nás bezprostředně netýká, ale v novele jsou i pasáže o změnách ve správních řízeních, u nichž očekáváme, že by některé z nich měly dopad na činnost našich členských společností.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Vyhodnotili jsme, že některé zamýšlené změny by mohly přispět k prohloubení cenové eroze. Proto jsme v rámci pracovní skupiny, která fungovala na Ministerstvu zdravotnictví ČR, vysvětlovali, co bychom považovali za pozitivní změnu u pravidla pro stanovení maximální ceny léku tehdy, když se postupuje podle terapeuticky porovnatelného léčivého přípravku (LP), tedy v případě, ve kterém nelze postupovat podle základního pravidla stanovení ceny podle tří nejnižších cen v zemích referenčního koše. Může se stát, že společnosti, které nejsou tolik zaměřené na evropský trh, nemají dostatek referencí ve státech Evropské unie. V takovém případě se cena stanovuje podle terapeuticky porovnatelného přípravku a zákon obsahuje pravidla, podle jakých kritérií se takový přípravek hledá. Nejdříve se sice začíná hledat v ČR, nicméně podle současných pravidel má přednost LP se stejnou velikostí balení nalezený v zahraničí před LP s odlišnou velikostí balení nalezený v ČR. Kvůli tomu se stává, že je přípravek referencován na zahraniční cenu, která není pro ČR relevantní, protože může jít například o cenu tendrovou. V případě, že je nízká, může to způsobit problém s dostupností tohoto produktu na tuzemském trhu. Podařilo se nám na ministerstvu zdravotnictví vysvětlit, že i drobná změna popsaných parametrů by mohla situaci zlepšit. Konkrétně jde o to, že kdyby se v ČR našel přípravek se stejnou účinnou látkou a ve stejné lékové formě, ale v jiné velikosti balení, která by podle současné legislativní úpravy už představovala překážku, kvůli níž bylo třeba hledat ceny v zahraničí, cena by se nově přepočítala aritmeticky na velikost balení, pro nějž se stanovuje cena. Tudíž by se pak nemusely hledat ceny LP v zahraničí, jež jsou zatížené rizikem, které by mohlo ohrozit dostupnost léku. Jde sice o drobnost, ale významnou, takže jsme rádi, že je součástí připravené novely.

Pokud se nepletu, loni ČAFF upozorňovala na problematiku týkající se patentové ochrany originálních léků a doplňkového ochranného osvědčení. Jaká je v tomto ohledu současná situace?

V případě originálních léčiv platí 20letá patentová ochrana. Je ale třeba počítat s tím, že ve chvíli, kdy výrobce získá patent, nemůže jít s lékem hned na trh. Od té chvíle trvá ještě osm či dokonce 12 let, než dokončí klinické studie, získá pro lék registraci a podobně, což samozřejmě dobu efektivního využití patentové ochrany výrazně zkracuje. Proto v EU existuje takzvané ochranné dodatkové osvědčení, které patentovou ochranu o nějakou dobu prodlužuje. V rámci EU to chodí tak, že o ochranné dodatkové osvědčení může výrobce požádat v okamžiku registrace LP a má šanci ho získat, pokud doba od získání patentu k registraci je delší než pět let. Pak může být ochrana až o zmíněných pět let prodloužena. Problém ovšem spočívá v tom, že v EU je doba uvedené ochrany delší než například v USA či Kanadě, což má za následek znevýhodnění generických výrobců, kteří mají své výrobní závody ve státech EU. Pokud by totiž chtěli uspět například po skončení ochrany na trzích v zámoří, kde patentová ochrana končí o dva roky dříve, jejich pozice je velmi oslabená, protože tam už trh obsadili jejich konkurenti. Tohle je mimo jiné jeden z faktorů, jenž přispívá k tomu, že plno výrobců bylo nuceno otevřít si továrnu mimo území EU, tedy například v Turecku, Indii nebo v Číně. Medicines for Europe, evropská asociace stejného zaměření v rámci EU jako ta naše, jejímiž jsme členy, proto před několika lety vyvinula iniciativu, díky níž se podařilo dosáhnout toho, že se sice nezkrátila celková doba účinnosti ochranného dodatkového osvědčení, ale zavedla se takzvaná výrobní výjimka. Díky ní je možné vyrábět na území EU lék i v době trvání ochranného dodatkového osvědčení, pokud bude výrobce tyto léky dodávat na trh mimo Evropskou unii, nebo vyrábět léky, s nimiž vstoupí na trh ihned po skončení patentové ochrany a ochranného dodatkového osvědčení v EU.

Další záležitost, kterou farmaceutický průmysl musel v posledních letech řešit, je ověřování pravosti léčiv.

Uplynulý rok ukázal, že se nám daří s touto záležitostí vypořádat. Myslím si, že ČR prokázala, že patří k zemím, kde se problém dá vyřešit bez ohledu na to, že řada subjektů, které jsou do systému ověřování zapojeny, s ním není ztotožněna. Přesto se podařilo díky pragmatickému přístupu spočívajícímu ve splnění všech povinností dosáhnout toho, že ČR patří k premiantům v rámci EU, což je podle mého názoru dobrá zpráva. Ukazuje se, že prvotní problémy a těžkosti spojené se spuštěním systému se všichni naučili zvládat. Množství takzvaných pozitivně falešných alertů, tedy výstrah, které nesouvisí s reálným nebezpečím léku pro pacienta, u nás rychle klesá. Stav se sice ještě nedá označit za ideální, ale blíží se k tomu. Alertů bylo zpočátku hodně, také ze strany generických výrobců, způsobených zřejmě jejich vysokým podílem na trhu z hlediska počtu balení. Situace se ale zlepšuje, což je dáno do značné míry tím, že se řada zmíněných alertů týkala balení léků uvedených na trh před spuštěním systému 9. února 2019. Samozřejmě před rokem, když se systém takzvaně zajížděl, se o verifikaci neustále debatovalo, ale v posledních měsících toto téma slábne. To, co v souvislosti s fungováním celého systému zůstává, jsou zvýšené náklady všech zainteresovaných stran, včetně výrobců.

S čím se ale asi vůbec nepočítalo, je situace a opatření spojená s koronavirovou infekcí. Během nouzového stavu ČAFF vydala tiskovou zprávu o tom, že jste požádali premiéra a vládu o zařazení farmaceutického průmyslu do takzvané kritické infrastruktury. Co se v tomto ohledu událo?

Myšlenka na zařazení výroby léčivých přípravků mezi prvky kritické infrastruktury se zrodila v hektické době a byla inspirovaná situací v jiných státech, kde byl vývoj pandemie daleko dramatičtější než u nás. Tyto státy pak musely sáhnout k drastičtějším opatřením, což mimo jiné znamenalo, že zákaz pohybu omezoval například přístup zaměstnanců farmaceutických firem do výroby. Musely se tam tedy řešit zásadní otázky, jak udržet v chodu farmaceutické továrny. Situace v zahraničí byla podnětem k tomu, že i u nás by se mělo vyřešit zařazení výroby léčivých přípravků mezi prvky kritické infrastruktury, aby nebyla přerušena výroba léků v případě, že by se situace v tuzemsku zdramatizovala. Napsali jsme dopis panu premiérovi, v němž jsme upozornili na to, že by bylo vhodné ošetřit výrobu léčivých přípravků podobným způsobem, jako je ošetřená kritická infrastruktura. Naše výzva byla vyslyšena a vláda vydala novelu nařízení, které stanovuje odvětvová kritéria pro zařazení do kritické infrastruktury, a do kapitoly zdravotnictví zařadila i výrobu léčivých přípravků. Byla také nastavena kritéria, kterými se rozlišují výrobní závody podle velikosti a charakteru výroby. Tento první krok ale sám o sobě neznamená konec procesu, protože nic neříká o tom, zda ta či ona továrna je součástí kritické infrastruktury. Ještě je třeba udělat další krok, který je v kompetenci Ministerstva zdravotnictví ČR, jež by mělo formou opatření obecné povahy rozhodnout o konkrétních prvcích kritické infrastruktury, na jejichž základě by pak do ní byli zařazeni konkrétní výrobci. To je nyní v jednání, takže v tuto chvíli ještě není zřejmé, které konkrétní výrobní kapacity do kritické infrastruktury budou nebo nebudou spadat.

Pokud jde o farmaceutický průmysl, v uplynulých měsících se psalo hlavně o léku remdesivir a také o tom, že našinci ve velkém nakupovali léčivé přípravky s obsahem paracetamolu, což ale nevypovídá mnoho o tom, co abnormální koronavirová situace celkově znamenala pro farmaceutický průmysl. S čím se tedy výrobci léčiv potýkali, co se například ukázalo jako velký problém?

Existuje několik oblastí, které byly pandemií dotčeny. Hodně se například mluvilo o počtu ventilátorů, které máme pro případ potřeby k dispozici v nemocnicích. Aby ale mohl být pacient napojen na umělou plicní ventilaci, je k tomu potřeba určitá medikace. Konkrétně jde o podávání myorelaxancií, anestetik, analgetik, případně vazopresorů, což jsou léky, mezi nimiž je mnoho přípravků generických nebo je mezi nimi dost těch, které generické firmy vyrábějí, zejména pokud jsou zaměřené na produkci léčiv pro nemocniční sektor. Jde o léky, které jsou známé a používají se řadu let. Média se dost věnovala specifickým přípravkům typu remdesivir, které samozřejmě jsou důležité v léčbě covidu-19, ale o lécích, které jsou naprosto klíčové pro poskytnutí celkové zdravotní péče, tedy například i zmíněné umělé plicní ventilace, se moc nepsalo. U nás díky mírnému zasažení koronavirem ani nebyl důvod, protože počet hospitalizovaných pacientů a těch, kteří potřebovali umělou plicní ventilaci, byl v porovnání s jinými státy menší a kapacita, kterou se podařila připravit, nemusela být využita naplno. V jiných státech, jako je kupříkladu Itálie, Francie či Španělsko, ale čelili masivní potřebě uvedených léků a docházelo k tomu, že v rámci kategorie museli přecházet na různé přípravky, které v tu chvíli byly k dispozici. Od výrobců to vyžadovalo, aby na to zareagovali úpravou výrobního programu. Aby kapacity, které měli k dispozici, uvolnili, odložili výrobu, která v tu chvíli nebyla prioritní, a orientovali se na výrobu uvedených léčivých přípravků, po nichž byla enormní poptávka. Podle mého šlo o velký úspěch, že se tohle podařilo zvládnout. Evropská asociace Medicines for Europe se této záležitosti intenzivně věnovala a mapovala, zda jmenované skupiny léků jsou v členských státech EU zajištěny, a apelovala na to, aby se jednotlivé země příliš nepředzásobovaly. Zahájila také diskusi s Evropskou komisí a bude zřejmě iniciovat jednání s jednotlivými členskými státy ohledně plánů na další období a případnou další vlnu covidu-19. Za uplynulé mimořádné situace se totiž vyčerpaly některé rezervy například účinných látek a chemikálií. Navíc je třeba také počítat s tím, že se zastavila jiná výroba, která se musí přinejmenším zčásti dohnat. Výrobci by tedy nyní potřebovali vědět, co se od nich očekává v nadcházejících měsících.

V souvislosti se zmínkou o vyčerpání rezerv účinných látek a chemikálií se vnucuje otázka týkající se továren v Číně. Když tam nemoc covid-19 propukla a zastavil se tam provoz továren, začalo se diskutovat o tom, zda to nebude mít vliv na dostupnost léčiv.

Ano, o tom se zpočátku spekulovalo. V lednu vypadala situace dramaticky a bylo obtížné říct, co se bude dít, protože farmaceutická výroba se plánuje se zhruba čtyř- až šestiměsíčním předstihem. To znamená, že nyní ještě používáme léky, jejichž dodávka byla naplánovaná v době, kdy se o koronaviru moc nevědělo. A teprve postupem doby uvidíme, jaké budou dozvuky pandemie, i když je pravda, že výrobci měli již několik měsíců na to, aby se se situací vypořádali a aby výpadkům léčiv předešli. Podle mého názoru před sebou máme období, v němž teprve mohou konkrétní dopady koronavirové pandemie přijít. Každopádně celá situace upoutala pozornost na problém, o němž jsme u nás, ale i v celé Evropě či v USA již před koronavirovou krizí mluvili. Jde o neustálý tlak na cenu, který ohrožuje dostupnost léčivých přípravků. Dělají se analýzy zaměřené na příčiny ovlivňující dostupnost léčiv, které v podstatě potvrzují, že jsou do značné míry dané ekonomickými souvislostmi. Nelze ale jednoduše říct, že když zvýšíme cenu nějakého přípravku o sto korun, problém se vyřeší. Jde o složitou problematiku. Aby byla výroba efektivní, musí se vyrábět globálně. Američané dospěli k závěru, že správná výrobní praxe, která zajišťuje kvalitu a bezpečnost léků, je málo z hlediska prevence jejich výpadků. Vysoká konkurence a jednostranná preference co nejnižších cen, zejména pokud jde o léky, které už nepodléhají patentové ochraně, vede k optimalizaci, jež se projevuje třeba takzvanými modely just in time, v jejichž rámci jsou minimální rezervy a zásoby, které nečekají na to, až někde něco bude kvůli nějakému problému chybět. Zboží putuje plynule ke koncovému zákazníkovi, tedy k pacientovi, a v okamžiku, kdy nastane problém, následuje dominový efekt. A příčin problémů může být řada. Jako příklad lze uvést některé onkologické přípravky, které se používají po desetiletí, v jejichž průběhu prošly dramatickým pádem ceny, takže se velmi zúžilo portfolio společností, které je vyrábějí. Jejich cena je tak nízká, že nikdo už výrobu ani nerozšiřuje a ani nezahajuje. Ne že by nechtěl, ale z finančních důvodů to prostě není možné. Zatím to nějak běží, ale pokud se omezené zdroje zastaví a tyto přípravky už zbytek výrobců přestane produkovat, najednou se zjistí, že lék není a je problém ho zajistit, přestože je stále potřeba a jsou mezi námi pacienti, kteří z jeho užívání profitují. Jde o složité záležitosti, které budou vyžadovat třeba i investiční pobídky do výroby tohoto typu, případně jiné motivační nástroje.

Dost se také mluví o tom, že rizikovým faktorem je skutečnost, že výroba se koncentruje pouze na jednom dvou místech na světě, obvykle v Číně nebo v Indii, a když tam pak dojde k nějakému problému třeba s výrobní linkou, zasáhne to celý svět.

Je pravda, že došlo k přesunu výroby směrem na východ, je ale třeba odlišit výrobu konečných lékových forem od výroby účinných látek a prvotních látek chemických. Evropa stále patří mezi významné lokality ve výrobě konečných lékových forem. Je na druhém místě objemu výroby ve světě, zhruba na úrovni Indie. Jiná situace je v případě účinných látek, které se sice stále v Evropě vyrábějí, ale těžiště produkce je v Indii. Asi nejdramatičtější situace je u chemikálií, tedy prvotních surovin, jejichž výroba zhruba z 90 procent probíhá v Číně. Důsledek toho, že se v Číně zastavila v době pandemie výroba, bude možná ještě dojíždět v čase. Na druhé straně nastala doba, aby se hledala řešení, jak tyto důsledky řešit. Rozhodně platí, že Evropa je významný hráč, pokud jde o výrobu léků, ale zároveň je nutné hledat způsoby, jak v ní výrobu podpořit.

A děje se v tomto ohledu už něco konkrétního?

V Evropském parlamentu se nyní připravuje zpráva, která má být součástí strategie pro průmysl a která má pojmenovat příčiny výpadků léčiv a naznačit způsoby, jakými by se tento problém dal řešit. Určitě je dobře, že se ve zprávě uvádí, že jednou z příčin výpadků léčiv je ekonomický tlak na cenu, který vede ke konsolidaci výroby a vytvoření závislosti u některých typů léků na třetích zemích. Zajímavé je, že jeho součástí je i poznámka o státem vlastněném a provozovaném výrobci strategických generických léků coby jednom z nástrojů proti jejich výpadkům.

Informace o státním výrobci strategických léčiv je rozhodně zajímavá. Že se chystá evropská strategie pro průmysl, aby se pokud možno předešlo výpadkům léčiv, je určitě také žádoucí, ale bude to stačit?

V Evropě máme ve srovnání například s USA, ačkoliv jde o srovnatelné oblasti z hlediska velikosti populace, jednu komplikaci. Obecně existuje jednotný trh EU, takže zboží, které získá povolení pro obchodování v EU, lze prodávat jak v Německu, tak ve Španělsku či třeba v ČR. V případě léků máme také společný trh, ale není to tak jednoduché jako u jiných druhů zboží. I lék, který má centrální registraci, se stejně ale musí v každém členském státě jednotlivě vypořádat s odlišnostmi počínaje obalem s vlastním příbalovým letákem a pravidly pro úhradu z veřejných zdrojů konče, takže společný evropský lékový trh je tímto v rámci EU limitovaný. Jde o záležitost, která oslabuje EU z hlediska efektivního využití zdrojů, kapacit i obchodní síly. V Evropě existuje 27 různě velkých trhů v rámci Evropské unie, což její sílu tříští a zhoršuje to její pozici ve světě, protože se u výrobce nedělá objednávka léku pro celou EU najednou, ale pro jednotlivé různě velké trhy. A to komplikuje život a zvyšuje náklady. Tím ale nevoláme po společných nákupech, ale spíše po zvýšení efektivity a pružnosti regulačního rámce v EU. V souvislosti se státem vlastněným výrobcem vyvstávají otázky, jak by se s výše uvedenou problematikou vypořádal. A bude také obtížné definovat portfolio strategických léků, protože v době pandemie covidu-19 mezi ně patří určitě jiné přípravky, než když propukne například nemoc bakteriálního původu.

Zatím jsme mluvili hlavně o záležitostech týkajících se výroby léčiv, ale aby se dostaly k pacientům, je neméně důležitá také jejich přeprava. A s tou byly na začátku nouzového stavu určité problémy, že?

Ano, jednotlivé státy v prvotní reakci na šířící se infekci zavřely hranice, což z naprosto běžné logistiky, která v rámci EU hranice nezná, udělalo obrovský problém. Hranice se najednou obnovily a bylo třeba řešit nesmírné zdržení, které na nich vznikalo. Postupně se to šířilo celou Evropou, ale začalo to na hranici mezi Itálií a Rakouskem, kde byla situace kritická. Okamžitě to vyvolalo reakci nejen u samotných výrobců, ale i v Medicines for Europe. Neustále jsme apelovali na všechna ministerstva dopravy a vnitra, že jde o problém, který se musí řešit, protože by mohlo dojít k velkým potížím v zásobování léky. Evropská asociace vytvořila leták na auta, aby bylo patrné, že vezou léky, nakonec se tuto záležitost podařilo během několika týdnů dostat na jednání Evropské komise, která vydala návod pro režim na vnitřních hranicích EU. Tento dokument přispěl k tomu, že se státy naučily, jak postupovat na hranicích, takže pak doprava v zásadě fungovala. Řešili jsme ale i další zásadní téma, které souvisí s dostupností a výpadky léků. Pro dopravu farmaceutických výrobků po světě se před koronavirem hodně využívaly volné kapacity v osobní letecké dopravě. V momentě, kdy se letadla uzemnila, tato obrovská přepravní kapacita vypadla. A kvůli tomu nastal problém, protože léky nedosahují takových objemů, aby se jimi samostatně zaplnilo celé dopravní letadlo. Výrobci tedy museli čelit složité situaci, kdy soutěžili o omezené dopravní kapacity, které ovšem oproti běžné situaci velmi podražily. Dodnes se náklady na logistiku neustále řeší.

Se zvýšenými náklady se potýká leckteré odvětví, což má za následek například zdražování některých druhů zboží. V případě léků to ale se zdražováním není tak jednoduché jako například u zeleniny či ovoce.

V uplynulých měsících jednotlivé státy přistoupily k určitým opatřením, zvýšila se poptávka po určitých typech léků, ale zároveň došlo v důsledku pandemie k omezení pracovních sil, což vyústilo ve zdražování. Globálně dochází k tomu, že se zvedají náklady na výrobu a dopravu, takže dopad těchto změn na generický farmaceutický průmysl je poměrně citelný, a to v situaci, kdy spousta léků má v ČR regulovanou maximální cenu. Trh s léčivy tedy nemůže udělat to, co jakýkoliv jiný, tedy zdražit, což vytváří daleko větší tlak v podstatě na udržitelnost celého zdravotního systému. A k tomu všemu u nás na tento rok vyšlo ukončení pětiletého cyklu, kdy by měly být provedeny revize maximálních cen léčiv, což je další faktor, který do celého odvětví vnáší nejistotu. Po vzoru jiných států, které řešily obdobné problémy, jsme se obrátili na Státní ústav pro kontrolu léčiv se žádostí, zda by nešlo revize odložit na dobu po koronavirové krizi, až se situace zklidní. Přišla nám odpověď, že to nelze, protože revize je daná zákonem. Revize tedy probíhají a v souvislosti s nimi navíc vyvstává ještě otázka, jaký vliv na celou situaci bude mít kurz koruny vůči euru.

Když tedy vezmete v úvahu původní letošní plány i neplánované důsledky koronavirové krize, na co se chcete v asociaci v tomto roce zaměřit?

Každopádně na dokončení legislativního procesu u zákona o veřejném zdravotním pojištění a na vše, co souvisí s tlakem na cenu léčiv. Chtěli jsme komunikovat téma výpadku léčiv a vztahu k ekonomickým stimulům, což je za současné situace ještě naléhavější téma než dřív. Je třeba se zabývat otázkou lékové závislosti Evropy na třetích zemích. To může mít různé dopady, ale jde o téma, které je nezbytné řešit. Nejdůležitější je, aby se podařilo rozpoznat význam důležitosti a pestrosti nabídky léků, aby se našla zlatá střední cesta, jak přistoupit k regulaci generických léků, ale tak, aby prostředí bylo dlouhodobě udržitelné, stimulovalo k rozvoji investic do výroby a aby to celkově přispělo k dobrému fungování zdravotního systému. To znamená, aby si léky obhájily své místo, byly dobře dostupné a přispěly ke zlepšení péče o pacienta.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Farmacii zná z mnoha úhlů

Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové ukončil v roce 1998 a poté až do roku 2013 pracoval v lékárně, nejdříve v Jablonci n. Nisou a poté v Ústí n. Labem, kam se s rodinou přestěhoval. Zároveň byl od roku 2007 až do roku 2013 členem představenstva České lékárnické komory. Na jaře 2013 nastoupil coby ředitel odboru farmacie na Ministerstvo zdravotnictví ČR, kde působil do července 2014. Poté se vrátil do nemocniční lékárny v Ústí n. Labem. Od roku 2015 vykonává funkci výkonného ředitele ČAFF.