Jen pár měsíců po svém zvolení se mohl věnovat běžné agendě a zaměřit se na to, co si předsevzal. Nyní už je řadu týdnů nucen se zabývat záležitostmi spojenými hlavně s koronavirovou pandemií. O tom, co se za současné situace na lékárenském trhu ukázalo jako největší problém, a co ho naopak potěšilo, ale i o tom, s jakými plány do své funkce nastupoval, jsme si povídali s Mgr. Alešem Krebsem, Ph.D., prezidentem České lékárnické komory (ČLnK).

Přinášíme vám článek z časopisu Pharma Profit 34/2020. Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé dva měsíce v tištěném vydání. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru, abyste nezmeškali ani jedno vydání. Zasílání je pro majitele a vedoucí lékáren zdarma.

Když jste byl loni na podzim na volebním sjezdu ČLnK zvolen do funkce jejího prezidenta, na jakou záležitost či problém jste plánoval se zaměřit v první řadě?

Kdykoliv jsem se celkově zamýšlel nad tím, co je třeba udělat, vždy mi vycházela jedna naprosto zásadní věc, a to je spolupráce se státními úřady, ať už jde o Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ ČR) či Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Cítil jsem, že dosud nebyla na úrovni, jakou bych si osobně představoval. To jsem si dal jako první úkol na začátek svého působení v čele ČLnK, protože spolupráce a vztahy s těmito institucemi ovlivňují vše, co potřebujeme realizovat a prosazovat ve vztahu k lékárníkům. Můžeme mít plno vzletných plánů, ale pokud se nám nepodaří nastavit korektní spolupráci s uvedenými úřady, které mají zásadní vliv na chod tuzemského zdravotnictví, nemůžeme svých cílů dosáhnout. Přímo na našem volebním sjezdu jsme si s panem ministrem Adamem Vojtěchem řekli, že pokud nějaké rozpory existovaly, dokážeme se nad ně z obou stran povznést, a že uděláme takříkajíc restart našich vztahů. A to se také stalo. V tuto chvíli mohu říct, že jak s ministerstvem zdravotnictví, tak se SÚKL máme korektní vztahy, díky čemuž můžeme potřebné záležitosti řešit tak, jak to nyní děláme. Jsem rád, že se podařilo spolupráci nastavit, za což patří dík všem zúčastněným.

Můžete nastínit konkrétní podobu nastavené spolupráce včetně témat, která v jejím rámci chcete řešit?

Na ministerstvu zdravotnictví jsme se dohodli na pravidelných setkáních, která, než vypukla současná koronavirová pandemie, opravdu probíhala. Pan ministr Vojtěch byl i hostem zasedání představenstva ČLnK stejně jako jeho náměstek Filip Vrubel a ředitelka SÚKL, paní magistra Storová. Už tento fakt podle mě signalizuje, že spolupráce je na velmi solidní úrovni a že se snažíme vzájemně informovat o tom, co nás pálí. Je ale třeba si uvědomit, zejména odečteme-li dobu nouzového stavu, kdy navíc nově zvolené představenstvo ve svých funkcích působí opravdu jen pár měsíců, že jsme samozřejmě teprve na začátku cesty, a nelze čekat, že máme už vyřešené všechny problémy našeho stavu. Pokud jde o konkrétní témata, stihli jsme se SÚKL jednat například o výpadcích v zásobování léků, o záležitostech kolem digitalizace listinných receptů, řešilo se zřízení třetího datového úložiště, což se nám během poměrně krátké doby podařilo zvládnout. Stejně tak jsme dohodli další, pro nás z hlediska kontrol bezpečný způsob ověřování pravosti léčiv v lékárnách. I pan ministr k tomu přistupoval aktivně, a když viděl, že se vyskytl nějaký problém, operativně jsme se sešli a vyřešili jsme ho za přítomnosti všech, kteří se s ním potýkali. V tomto ohledu to fungovalo výborně. Samozřejmě občas někde něco může zaskřípat, což je ale úplně normální, protože ne vždy okamžitě běží vše na sto procent, ne ve všem je absolutní shoda.

Témat, která lékárníky, jak jste sám řekl, pálí, je ale mnohem víc.

Jistě, je jich plno – například od fungování systému ověřování léčiv po individuálně připravované léčivé přípravky s konopím a jejich vykazovací kódy, kterých bylo přes 14 tisíc, což jsme řešili zejména na přelomu roku. Nyní se například testuje přístup k elektronickým receptům prostřednictvím identifikace pacienta pomocí občanského průkazu, abychom se na základě toho dostali do úložiště a pak z něj dokázali načíst víc receptů najednou. Stejně tak jsme se SÚKL řešili nedostupnost léčiv. Zásadní je, že přestože můžeme mít na určitý problém rozdílné názory, dokážeme se bavit ve věcné rovině, je možné je posunout tak, aby to bylo ku prospěchu všech. I za bezesporu krátkou dobu se nám povedlo připravit spoustu věcí.

K ožehavým tématům dlouhodobě patří odměňování lékárenské péče. Už se vám podařilo při jednání na ministerstvu zdravotnictví nakousnout i toto téma?

Bohužel současná pandemie přerušila fungování pracovní skupiny, která se má odměňováním lékárenské péče zabývat a v níž máme zastoupení. Nyní se musí prioritně řešit jiné věci, ale až se situace kolem koronaviru uklidní, určitě se k jednání vrátíme.

Poukázal jste mimo jiné na to, že jste při jednání s představiteli SÚKL debatovali o dostupnosti léčiv. Mohl byste uvést, o co konkrétně šlo? A dohodli jste se na nějakém postupu, který by vám, pokud jde o tuto problematiku, pomohl?

Nedostupnost léčiv je problém, který nás trápí už delší dobu, takže nelze čekat, že se vyřeší hned a jednoduše. Důvodů, proč nejsou léky na trhu dostupné, je víc. Částečně jsou na vině reexporty, v poslední době se zvýraznil podíl nedostupných léků, které se na náš trh nedovezou, protože se prostě nevyrobí nebo prioritně prodají na jiný trh. S tím asi nikdo z nás nedokáže nic udělat. Nicméně existuje i další problém, s nímž se nezřídka setkáváme. Výrobci mají podle zákona povinnost informovat lékovou agenturu o výpadcích ve výrobě a zásobování, ale ne vždy tak činí. V této záležitosti jsme se tedy konkrétně dohodli na tom, že budeme SÚKL informovat, když začne být nějaký lék nedostupný. Za normální situace to SÚKL zjistí až po nějaké době z hlášení, zatímco od nás se to dozví daleko dřív. Tím pádem to může okamžitě řešit s výrobcem a vydat nějaká opatření, což situaci může částečně zlepšit. Samozřejmě se chystá i úprava zákona o léčivech, která by pomohla rychleji reagovat na výpadky léčiv a řešit je.

Frekventovaným tématem mezi lékárníky je ověřování pravosti léčiv. Jak systém v současnosti funguje?

Chybovost při ověřování zatím stále není na úrovni 0,05 %, na které bychom ji chtěli mít. Zatím je až o jeden řád vyšší. A pokud jde o aktuální situaci, systém během nouzového stavu po technické stránce běží plus minus jako v běžném období. Nejsem si vědom toho, že by se poslední dobou vyskytl dramaticky vyšší počet alertů nebo že by systém měl delší výpadek, kdy by se léčiva nedala ověřovat.

Nyní se to tolik nepřipomíná, protože jsou jiné starosti, ale blíží se termín, kdy bude možné začít pracovat s lékovým záznamem pacienta. A v souvislosti s ním se již dříve mluvilo o lékovém poradenství, které na jeho základě budou moci farmaceuti poskytovat a za které by měli být odměněni. Probírali jste už tuto záležitost s ministrem zdravotnictví?

Práce za tárou a širší lékové poradenství jsou dvě záležitosti. Situace, kdy má lékárník například ohledně léku určité pochybnosti, když je pacient přímo v lékárně, je věc, kterou dokážeme většinou vyřešit v rámci běžné práce za tárou. Tento typ poradenství se týká jednodušších případů. Pak jsou ale případy, které budou vyžadovat širší lékové poradenství. Tento typ lékového poradenství jsme předkládali jako výkon pracovní skupině pro seznam zdravotních výkonů. Náš původní návrh nebyl schválen, ale jsme kvůli němu v kontaktu i s lékaři, zejména s těmi praktickými, pro něž by takový typ výkonu mohl být přínosem, když budou například potřebovat u pacienta zhodnotit lékovou historii. Lékové poradenství považujeme za přínos pro celý zdravotnický systém, a to zdravotní i finanční, takže v přípravě určitého modifikovaného výkonu budeme pokračovat. Takový výkon by pak samozřejmě měl mít časovou dotaci a další jasná pravidla. Ať je situace, jaká je, lékárníkovi to nebrání pacientovi ohledně užívání jeho léků poradit. Naopak, je to jeho jedna z hlavních činností. Jsme ale přesvědčeni o tom, že když tady je farmaceut, který má ze zdravotnických profesionálů nejkomplexnější vzdělání v oblasti léčiv, mělo by to být náležitě využito. Tím pádem je třeba, aby pro poradenství existovala jasná kritéria a přesně stanovené odměny za provedení výkonu. To je podle mého názoru nejlepší řešení a věřím, že ve spolupráci s praktickými lékaři i MZ ČR budeme schopni najít společnou cestu, jak výkon uvést do praxe. Je to úplně nová věc, i pokud jde o lékárníka jako nositele výkonu, což samozřejmě stojí hodně času na přípravu a podobně. V pracovní skupině, která se tím zabývala coby poradní orgán ministra zdravotnictví, sice původní návrh nebyl přijat, ale podle hlasování nebyl také jednohlasně odmítnut. To znamená, že se již projevilo, jak jsme se snažili s členy pracovní skupiny vše projednat a objasnit všechna naše stanoviska.

Zmínil jste se o tom, že jednání vašeho představenstva se zúčastnil ministr zdravotnictví. Po loňských volbách funguje představenstvo komory v novém složení. Jaké jsou vaše dosavadní dojmy ze spolupráce s kolegy, kteří v něm působí?

Představenstvo se obměnilo zhruba z poloviny, takže pochopitelně chvíli trvá, než se jeho členové do svých funkcí takzvaně dostanou, než zjistí, jak funguje. A to samozřejmě ani nezdůrazňuji, jak je to pro všechny obtížné za současné situace. Troufnu si ale říct, že se toho všichni členové představenstva zhostili výborně a fungujeme jako jeden tým, což se mimo jiné ukazuje i v této krizové době. Jsem rád, že je v představenstvu široké zastoupení lékárníků od těch nezávislých přes lékárníky z řetězců až po ty nemocniční. Nerad ale říkám, že existují nějaké „skupiny“ lékárníků, protože všichni jsme prostě lékárníci a všem nám jde o jeden obor. To ale neznamená, že problémy, s nimiž se potýkáme, nejsou někdy odlišné. Proto si myslím, že pestrost zastoupení lékárníků v představenstvu je ku prospěchu věci, protože si vzájemně dokážou říct o problémech jednotlivých typů lékáren. Pro celý obor je přínosné, když si všichni zvládnou sednout k jednomu stolu a probrat jednotlivé záležitosti a problémy z různých úhlů pohledu.

Objevily se s ohledem na zmiňovanou pestrost složení představenstva nějaké nové problémy, které jste začali s jeho členy při dosavadních jednáních probírat?

Vyloženě nové problémy se neobjevily. Stále se vracíme k otázce odměňování lékárenské péče, o němž se ale debatovalo i v předchozím představenstvu. Není sporu o tom, že odměňování je třeba změnit, protože jestliže jsme z valné většiny závislí na tom, jak drahé či levné léky vydáváme, není to v pořádku. Lékárník musí při expedici odvést stejnou práci, ať vydává lék za stovku nebo za deset tisíc korun. Při odměňování je třeba se odpoutat alespoň zčásti od ceny léčiv, což je náš společný cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. Samozřejmě pak je otázkou diskuse, jaká část odměňování zůstane v procentuální přirážce, jaká část by spadala do fixní částky, jak se to má rozdělit. Je také třeba jednat o tom, jak by odměňování mělo vypadat, aby bylo přínosem pro všechny na lékárenském trhu, protože názory se liší i u jednotlivých provozovatelů. Když se na tomhle dohodneme, pak je šance to prosadit.

Jak nahlížíte na personální situaci na tuzemském lékárenském trhu? O tom, že není dostatek například farmaceutických asistentů, se mluví už nějaký ten pátek.

To je dost složitá otázka. Netroufám si přesně zhodnotit, do jaké míry se právě u farmaceutických asistentů projevila kupříkladu skutečnost, že jejich vzdělávání prošlo před časem velkou změnou. I v souvislosti s personální problematikou se ale historicky nabízejí otázky, zda by u nás bez jakýchkoliv omezení měly vznikat další nové lékárny. Otevření každé další logicky vede k tomu, že do ní z jiné lékárny přejde část personálu a ten pak začne jinde chybět. Jde o zásadní věc, která se týká systému lékárenské péče v celé republice. Jak u nás má vypadat lékárenská síť? Na základě jakých kritérií a pravidel mají vznikat nové lékárny? Nebo to nemá být určitými pravidly svázáno? Tohle všechno potřebuje minimálně hlubší prozkoumání, abychom věděli, jaká je u nás situace, co potřebujeme či nepotřebujeme, jak by síť měla být zajištěná. Myslím si, že právě za současné situace, kdy do lékáren obecně přicházelo víc lidí než obyčejně, se ukazuje, jak je důležité je mít i v menších sídlech, protože je tam lidé nezbytně potřebují. A zejména senioři potřebují mít péči tohoto typu dostupnou. A z analýzy lékárenské sítě a případně stanovení pravidel k její regulaci by pak mohlo i vyplynout, jak to vypadá s personálem, kolik je ho třeba, zda je lékárníků a farmaceutických asistentů reálně nedostatek. Samozřejmě je třeba také vědět, kolik absolventů do oboru přichází, kolik do něj naopak vůbec nenastoupí či z něj odchází. Jedině tak můžeme získat představu, zda nedostatek personálu lze přičíst spíš na vrub toho, že více absolventů do lékáren prostě nenastoupí a jde pracovat jinam. Nebo zda za problémem stojí spíše to, že lékáren je víc, než je potřeba, a personál se pak mezi ně rozděluje. Nebo zda je důvodem něco jiného. Bezpochyby dříve či později nastane čas, kdy bude třeba se těmito záležitostmi začít intenzivně a prioritně zabývat a dovést vše k nějakému výsledku.

Pokud jde o dostupnost lékárenské péče, vznikl fond na podporu jedinečných lékáren, které by bez peněžité podpory pravděpodobně přestaly fungovat. Je podle vás tento způsob ideálním řešením?

V tuto chvíli je dobře, že fond existuje a že díky němu některé lékárny nezanikly a lékárenská síť je tak dostupná pro značnou část naší populace. Jde ale o anomálii, nikoliv o systémové řešení. Stav, kdy je ve městech síť lékáren zahuštěna a na periferii je jejich dostupnost o dost nižší a hrozí jejich zánik, vyžaduje systémové změny. Souvisí s tím i již zmiňovaný způsob odměňování lékárenské péče. Lékárna, do níž chodí převážně pacienti s recepty od praktického lékaře, který předepisuje v průměru levnější léky, tak byť poskytuje skvělou péči velkému množství lidí, je na tom bez vlastního zavinění ekonomicky hůř než lékárna, kam přicházejí lidé s recepty na dražší léky od specialistů. A to samozřejmě není v pořádku. Proto je třeba systémové řešení. V současnosti jsme odkázáni v podstatě jen na to, kdy a jaká revize cen a úhrad bude provedena. V takové situaci nelze ani predikovat s nějakou rozumnou spolehlivostí budoucí příjmy a udržitelnost. Vlastní kapitolou jsou pak stejné doplatky na léky hrazené ze zdravotního pojištění.

Všechna témata, o nichž jsme dosud mluvili, v posledních týdnech takříkajíc převálcoval koronavirus a opatření s ním spojená. V řadě oborů se život u nás prakticky zastavil, dokonce i lékařská péče se v mnoha ohledech redukovala, ale to neplatí o péči lékárenské. V médiích se často mluví o profesích takzvaně v první linii, zcela výjimečně ale o tom, že právě personál lékáren, které zůstaly otevřené, je skutečně v první linii, protože často se jedná o první zdravotnické zařízení, kam člověk jde ve chvíli, kdy potřebuje poradit a pomoct.

Musím říct, že personál lékáren se ukázal skvěle, lékárníci dokázali péči o pacienty udržet, nikdo z boje neutekl, všichni si svou povinnost a úlohu ve zdravotnictví splnili naprosto výborně a všem za to děkuji. A to jsme zpočátku ani neměli potřebné ochranné pomůcky! Šlo o obrovský problém, jehož řešení jsem si vzal jako svůj hlavní úkol a společně s dalšími kolegy jsme se na tuto záležitost zaměřili, aby ochranných pomůcek bylo dost. Od začátku jsme říkali, že pomůcky potřebujeme, abychom zajistili péči, k níž jsme předurčeni. Takto jsem to tlumočil i jednotlivým ministrům, že lékárenskou péči dokážeme udržet a poskytovat ji pacientům, protože je to náš úkol, ovšem jediné, co potřebujeme, je zůstat zdraví. Zdůrazňoval jsem, že nejde jen o péči o pacienty ambulantní, ale i ty nemocniční. O tom se obecně málo mluví, že lékárny zajišťují léky pro nemocnice, a v okamžiku, kdy v nemocniční lékárně dojde ke kolapsu, má fatální problém celá nemocnice.

O nedostatku ochranných pomůcek se v médiích mluvilo hodně. Kde všude jste je sháněli?

Pomůcky jsme se snažili nejdříve sehnat na „běžném trhu“, v té mě kontaktoval věci i pan premiér. Zprostředkované respirátory byly nakonec v porovnání s  cenami o pár měsíců dříve neskutečně drahé, ale fakticky jediné v tu chvíli aspoň v nějakém počtu dostupné, takže si je zhruba 20 procent lékáren objednalo. Bylo to velmi těžké dilema mezi dvěma špatnými řešeními. Tedy drahé nebo nic s vidinou zůstat na nějakou dobu zcela bez osobních ochranných pomůcek. Do toho přišlo opatření, které prodej respirátorů zakázalo, a byly centralizovány nákupy, takže cestou běžného nákupu jsme je pak shánět už ani nemohli. Následně začalo shánění právě přes zmíněné centralizované nákupy. Co mi ale vadilo a dodnes vadí nejvíc, byl přístup určitých krajských samospráv. V některých krajích systém fungoval výborně. Lékárníci a lékárny obecně se i díky našemu vytrvalému tlaku dostali do rozdělovníku na ochranné pomůcky jako profese, která je potřebuje, a to dokonce mezi prioritní zdravotnické profese. Rozdělovník pomůcek odcházel na kraje v podobě, že v něm byly uvedeny jednotlivé profese a u nich bylo vyjádřeno, kolik procent ochranných pomůcek z jednotlivé centrální zásilky jim má připadnout. V řadě krajů pomůcky rozdělili přesně podle doručeného rozdělovníku, tedy férově. Jiné kraje k tomu ovšem přistoupily tak, že obdržely zásilku pomůcek a rozhodly se s ní hospodařit, jak uznaly za vhodné. Rozdělovník braly pouze jako doporučení a pomůcky distribuovaly, jak samy chtěly. Řádově třetina lékárníků a dalších pracovníků lékáren tak do doby, než došlo k zásadní změně jejich distribuce, zůstala úplně bez nich nebo jen s jejich minimálním, tedy nedostatečným množstvím. To byla katastrofální situace, kdy jsem byl nikoliv v každodenním, ale spíše v každohodinovém kontaktu s ministerstvem zdravotnictví a se všemi, kteří záležitosti kolem ochranných pomůcek měli na starosti. Za této tristní situace jsme skutečně měli i velmi vážné roztržky na krajské úrovni, protože tam někdo prostě nechtěl pochopit, že pomůcky je třeba mezi zdravotníky rozdělovat spravedlivě.

Změnilo se to pak?

V sobotu 28. března večer jsme měli schůzku na ministerstvu zdravotnictví, které se zúčastnili také prezidenti stomatologické a lékařské komory, byli tam i zástupci praktických lékařů a lékařů pro děti a dorost a ambulantních specialistů. A ministerstvo nám nabídlo, že pro nás dokáže zajistit nějaké ochranné pomůcky nad rámec krajských rozdělovníků, protože i u jiných profesí leckde vznikaly v zásobování problémy. Na této schůzce každý řekl, co potřebuje, vznikla dohoda, ale pak se na základě určitých politických tlaků začalo zásobování měnit. Následovala další jednání. Pomůcky pro nás a stomatology, kteří rovněž měli velké problémy v dodávkách, sice nakonec formálně projdou skladem Státní správy hmotných rezerv, pak je to ale na základě dohody s Ministerstvem zdravotnictví ČR udělané tak, že jsou z uvedeného skladu dovezeny do skladu společnosti ViaPharma. Tam se rozdělí podle krajů, kam je ViaPharma rozveze našim krajským koordinátorům. Pouze ve Středočeském kraji, což je poměrně rozsáhlá oblast, s rozvozem pomůcek do jednotlivých okresů pomáhá ještě společnost Pharmos. Musím říct, že jsem moc rád, jak zafungovala spolupráce napříč celým lékárenským trhem, jak si kolegové vzájemně pomáhají. Na fungování současného systému rozvozu pomůcek a spolupráci při něm jsme se domluvili velmi rychle. Musím všem poděkovat za přístup a ochotu jakýkoliv problém řešit tak, aby to bylo ku prospěchu všech. Je úžasné vidět, že lékárenský stav táhne za jeden provaz a nezáleží na tom, v jaké lékárně kdo pracuje.

To je za této situace rozhodně potěšující zjištění, navíc když už se konečně nezbytné ochranné pomůcky k lékárníkům dostávají tak, jak mají.

Je opravdu vidět, že když lékárníci mají pomůcky k dispozici, dokážou svým pacientům nezbytnou péči bez potíží zajistit. Po 28. březnu se mi ohromně ulevilo a spadl mi kámen ze srdce, když se otázka zásobování pomůckami, které jsou dodávány v týdenních cyklech, vyřešila. Pochopitelně mě moc těší, že se sami ozvali ti, kteří nám byli ochotní a schopní zcela nezištně pomoci. Když viděli, že je třeba přiložit ruku k dílu, přišli a jednoduše řekli, abychom s nimi počítali. Navíc jde o bezúplatnou pomoc jak ze strany jednotlivých distribučních firem, tak lékárníků, kteří se při pomoci angažují. Na tom je vidět, že lékárníci drží pospolu a je jedno, zda je to Petr nebo Pavel. Velký dík patří i zmíněným distribučním firmám.

A pokud se jedná o zásobování léky, jak to s ním v současnosti vypadá?

Distribuce léčiv podle mého názoru v tuto chvíli probíhá bez problémů, s kolegy nezaznamenáváme výpadky v zásobování. Bylo určité krátké, několikadenní období, kdy distributoři potřebovali najít určitý režim zásobování, chvíli byla omezená dostupnost doplňků stravy nebo kosmetiky, což ale v ten moment vůbec nevadilo. Pokud jde o léky, nezaznamenali jsme problémy, co potřebujeme, dostáváme. Samozřejmě není tajemstvím, že nastalo období, kdy v lékárnách nebyly k dostání přípravky obsahující paracetamol, protože je lidé vykoupili. Zájem o ně byl v určité době skutečně enormní. Vím to z vlastní praxe. Za nějaký den dva jsme totiž vydali takové množství léčiv s paracetamolem, které běžně máme na výdej na čtvrtletí. Nyní už se v tomto ohledu situace zklidnila. U léků na recept, pokud vím, se nic neobvyklého oproti předchozímu stavu neděje. Byl vypracován seznam esenciálních léčiv, jejichž dostupnost je třeba hlídat, stát to dělá a v tuto chvíli nezaznamenáváme významné výpadky.

Kvůli koronavirové infekci v mnoha lékárnách instalovali na táru přepážku z plexiskla, což je tak trochu návrat do starých časů, kdy existoval systém boxů, kam zákazníci jednotlivě vstupovali a kde byli od obsluhujícího personálu odděleni přepážkou. Myslíte si, že po současné zkušenosti mají tyto přepážky šanci v lékárnách zůstat i nadále?

Mnozí kolegové se takto vybavili. Někteří to neudělali jen proto, že v tu chvíli nesehnali potřebný materiál. Těžko říct, co bude dál. Kolik kolegů nechá lékárnu vybavenou ochranou tohoto typu i v budoucnosti, nedokážu odhadnout. Je pravda, že jsem spíš konzervativec v tom smyslu, že pro mě je obecně systém boxů hlavně kvůli zachování soukromí přínosnější než úplně otevřené oficíny. Pacienti totiž příliš nedodržují odstupy, aby byla zachována aspoň minimální diskrétní zóna, takže z tohoto hlediska považuji dřívější boxy za výhodnější. Na druhé straně chápu, že doba pokročila a vše se orientovalo na otevřené oficíny. Ale netroufnu si tipovat, zda současná situace bude znamenat odklon od moderních trendů, tedy od otevřených oficín, nebo zda až pominou současná rizika, přepážky zmizí. Nebo třeba budou nachystané pro případ, že by se nějaký problém s infekcí objevil, aby se daly okamžitě instalovat a personál byl chráněný. Z hlediska prevence je přepážka přínosem, a to nemusí jít zrovna o koronavirus. Vždyť pravidelně přichází i období chřipek, akutních onemocnění dýchacích cest a podobně, kdy je ochrana vůči okolí na místě. Možná si lidé po dosavadních zkušenostech také zvyknou, že když budou nachlazení a podobně, budou nosit roušky. Třeba nás současná zkušenost změní, abychom se chovali racionálněji a byli vůči sobě i okolí zodpovědnější.

Když vezmete v úvahu dosavadní zkušenosti z koronavirové pandemie, co byste z nich vyvodil pro fungování lékárenství do budoucnosti?

Na základě současných zkušeností a ověřených postupů by bylo dobré mít sestavený určitý manuál, abychom v případě, že se zase nějaký problém vyskytne, bez dlouhého tápání věděli, s kým jednat, co zajistit, jak postupovat, aby to bylo bezpečné pro personál i pacienty. Je otázka, nakolik se v lékárnách předzásobit určitým materiálem. Personál lékáren se musí běžně nějakým způsobem chránit, to je v jeho režii. Pokud ale nastane podobná situace jako nyní, musí se angažovat stát, protože jde o tak rozsáhlou záležitost, že není možné, aby ji každý řešil po svém. Máme popsané doporučené postupy, které jsme poskytovali lékárníkům. Každý by je měl mít při ruce, aby v případě další krize mohl jen otevřít desky a hned věděl, jak má postupovat. Co se také výborně osvědčilo, je spolupráce s oběma našimi farmaceutickými fakultami, tedy jak v Hradci Králové, tak v Brně, jejichž studenti nabízejí pomoc v lékárnách. Tento systém se rozběhl a jde o výbornou věc. V lékárnách, kde to je třeba, studenti pomáhají, někteří pak například v Olomouci pomáhají i s distribucí ochranných prostředků. Za pomoc jim i samotným fakultám patří dík.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Soudržnost lékárníků mi dělá radost

„Pro nikoho není současná situace jednoduchá, ale pokud jde lékárenskou obec, těší mě, jakou prokázala soudržnost. I státní instituce zaznamenaly, že se lékárníci postavili k celé situaci čelem, že pro ně jsou pacienti prioritou. I studenti, kteří nabídli svou pomoc a začali pracovat v lékárnách i jinde, kde je to třeba, prokázali, že mají o svůj obor zájem. Tento postoj nám samozřejmě v budoucnosti může otevřít dveře při dalších jednáních, protože nyní se všichni mohli přesvědčit, že lékárníci v krizových momentech dokážou zajistit potřebnou péči bez ohledu na všechny těžkosti a že jsou to zdravotníci, na které je spolehnutí.“

Aleš Krebs

Šestnáct let v představenstvu ČLnK

Studium farmacie absolvoval v Hradci Králové, kde tamní Farmaceutickou fakultu UK ukončil v roce 1995, o tři roky později tamtéž získal titul Ph.D. V roce 2001 pak ukončil specializaci v oboru lékárenství 1. stupně. Svůj profesní život dělí mezi práci za tárou, s níž začal v roce 1998 v lékárně ve Slaném, a v představenstvu ČLnK, kde osm let od roku 2007 působil jako mluvčí. Od roku 2015 do loňska zastával funkci jejího viceprezidenta a na sjezdu ČLnK na podzim 2019 byl zvolen jejím prezidentem. Od roku 2012 je vedoucím lékárníkem, odborným zástupcem a provozovatelem lékárny ve Slatinicích.