Letos v září uběhlo přesně 50 let, co byla založena Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy (FaF UK) v Hradci Králové. O tom, jak se fakulta v minulých desetiletích rozrůstala a jaké změny nastaly v rámci jejího studia, jsme si povídali s děkanem jmenované fakulty profesorem PharmDr. Tomášem Šimůnkem, Ph.D.

Půlstoletí existence fakulty už stojí za to oslavit. Jak jste oslavy pojali?

Stěžejní součástí oslav se staly akce konané 19. října, kdy jsme na fakultě pro naše absolventy a příznivce uspořádali den otevřených dveří. Ten den bylo otevřené i Farmaceutické muzeum v Kuksu, zahrada léčivých rostlin i budova nového kampusu. Odpoledne se uskutečnila panelová diskuse o perspektivách farmaceutického školství. Den jsme pak zakončili společenským večerem, který se konal v hradecké galerii Petrof. Ještě před tím, v půlce září, jsme v pražském Karolinu otevřeli výstavu k 50. výročí založení fakulty, další výstava byla instalována v koridoru fakulty. Vše pak vrcholilo v půlce listopadu, kdy jsme ukončili oslavy výročí založení fakulty a navázali na ně oslavou 30. výročí listopadových událostí v roce 1989. Tato akce se stala hlavní studentskou oslavou jednak výročí založení fakulty a jednak výročí listopadových událostí. Kvůli této části oslav jsme kontaktovali i naše bývalé studenty, kteří tehdy byli členy stávkového výboru.

Určitě stojí za zmínku i určité vaše osobní výročí. V roce 1994 jste na fakultu nastoupil coby student do 1. ročníku, takže je to právě 25 let, co zde v různých rolích působíte. Můžete porovnat dobu svých studií se současností? Jakými proměnami fakulta za těch 25 let prošla?

To je velmi široké téma, ale pokud vezmu samotné studium, změnilo se opravdu výrazně. Zejména v posledním desetiletí se hodně biologizovalo. Více a intenzivněji je zaměřeno na pacienta. Tradičně byla farmacie orientována především na léčiva, ale v současnosti se více a více orientuje na pacienta. Když jsem před 25 lety sám studoval, klinická farmacie byla v posledním ročníku volitelným předmětem s minimálním rozsahem. Dnes jde o předmět povinný, který se učí ve dvou semestrech, a až plně najede nová akreditace studijního oboru, bude se jednat o předmět, jenž bude součástí státních zkoušek. Jako další příklad lze uvést farmaceutickou péči, kterou jsem jako student nezažil. Tehdy o ní nikdo nic nevěděl. Dnes jde o velký dvousemestrový předmět, který je zásadní součástí 4. ročníku. A společně s farmakoterapií bude i součástí státní zkoušky. Došlo ale i k velkým změnám v opačném smyslu, tedy ke omezení rozsahu některých předmětů. Konkrétně jde například o praktická cvičení z různých chemických disciplín, u nichž je snížená hodinová dotace, která je povinná pro všechny. Umožnili jsme ale studentům, kteří o to mají zájem, aby si například cvičení z pokročilé organické chemie vybrali jako volitelný předmět ve větším rozsahu ve vyšších ročnících. Každopádně ale praktickou chemii už nenutíme všem studentům v takovém objemu jako dříve.

K vysokým školám a univerzitám patří i věda a výzkum. Jakými proměnami prošla na fakultě konkrétně vědecká činnost?

Jako student jsem to samozřejmě téměř nevnímal, ale později jsem poznal, že z hlediska financování vědy a výzkumu na tom byla fakulta v 90. letech minulého století bídně. Zoufale špatné bylo její přístrojové vybavení. To se v posledních 15 letech výrazně změnilo. A kulminuje to nyní, kdy jsme získali řadu projektů z operačního programu Věda, výzkum, vzdělávání, dokonce víc, než v co jsme doufali. Proto nyní investujeme stamiliony do přístrojového vybavení, které jsme v posledních dvou letech pořídili a asi ještě v následujících dvou letech budeme nakupovat. Pamatuji si, že v době mých studií odcházeli vyučující z fakulty do různých firem, institucí i lékáren. Tehdy fakulta nebyla schopna zajistit těmto odborníkům adekvátní finanční ohodnocení. Dnes je situace diametrálně odlišná, takže i platy, které jsme schopni na fakultě především díky vědeckým projektům nabídnout, jsou konkurenceschopné.

A co samotný objekt fakulty, změnilo se v něm něco oproti době vašich studií?

Fakulta prošla rekonstrukcí, takže některé laboratoře, v nichž jsem býval jako student, už zde nejsou. Přístrojové vybavení se kontinuálně vylepšuje a doplňuje. Máme také novou budovu kampusu, které sice tak říkáme, přestože to zatím žádný kampus v pravém slova smyslu není, protože jde o samostatnou budovu na louce u hradecké nemocnice. Prozatím se jedná o jakýsi zárodek budoucího kampusu, kam se přestěhovala katedra sociální a klinické farmacie a kde je vybudována i cvičná lékárna, v níž si studenti mohou vyzkoušet práci za tárou, dispenzaci a komunikaci s pacienty. Je tam i nahrávací zařízení, takže pak mohou svou práci sledovat a analyzovat.

Můžeme rovnou zůstat u lékáren, v nichž se toho v poslední době hodně změnilo. Farmaceut víc než kdy jindy potřebuje dobré komunikační dovednosti, měl by být i dobrým psychologem, hodně je dnes třeba pracovat s volně prodejným sortimentem. Zohledňujete to nějak v náplni studia?

Komunikace a psychologie se učily vždycky, a to i v době mého studia. Pravda je, že se výuka ale neřešila optimálně, protože byla odtržená od praxe. Právě sociální interakci a komunikaci jsme před několika lety poměrně výrazně inovovali. Přivedli jsme plno lektorů z praxe, takže pravidelně semináře na naší fakultě vede doktorka Lánová, doktorka Matušková či magistr Tomeček. Paní doktorka Matušková stojí ještě za jedním projektem, který jsme připravili. Je to projekt na podporu komunikace lékárníka s pacientem, který není zahrnut v běžném studijním plánu a který je určen pro studenty 5. ročníku po absolvování půlroční praxe. Doktorka Matušková vede interaktivní dispenzační semináře, ale také učí v běžném studiu. Výhodou je, že studenti tak mají možnost se seznámit s obvyklou praxí v lékárně a je jedno, zda pak budou pracovat v lékárnách řetězcových či nezávislých. Studenti si to vesměs velmi pochvalují. Někteří ale zrovna nadšeni nejsou, a někteří dokonce na základě toho zjistí, že lékárenská praxe není nic pro ně a že se po studiu zaměří jinak, tedy například na vědu či farmaceutický průmysl. I v tomto ohledu jde podle mě o přínosnou věc.

Jaké máte ohlasy od absolventů, kteří po studiu nastupují do zaměstnání? Jakou zpětnou vazbu v souvislosti se studiem a jeho náplní vám dávají?

Interakce mezi absolventy a fakultou existuje. Před pěti lety jsme založili takzvanou curriculární komisi, což je neformální skupina skládající se z vyučujících, současných studentů a studentů bývalých, tedy absolventů, kteří diskutují o tom, jak by curriculum mělo vypadat. Přicházejí s návrhy, na jejichž základě jsme během posledních pěti let výuku poměrně výrazně upravili. Začali jsme prvním ročníkem, do něhož jsme přesunuli organickou chemii jako velký předmět, čímž se uvolnilo místo v ročníku druhém, kam jsme přeložili některé jiné předměty. Farmakologii jsme celou přenesli do třetího ročníku, díky čemuž vzniklo v ročníku čtvrtém dost času na klinickou farmacii a farmaceutickou péči. A zároveň jsme zavedli specializace, kdy si studenti vybírají nejen jednotlivé volitelné předměty, ale mohou si na začátku 3. ročníku zvolit celý „balíček“ předmětů a vlastně se tak určitým způsobem zaměřují na konkrétní sféru, jako je například průmyslová farmacie, klinická farmacie, přírodní léčiva, farmaceutická analýza. A plánujeme ještě zavést specializaci na nemocniční lékárenství. Když si student zvolí celý balíček, má i přednost při zápisu určitých předmětů, pokud je u nich kapacitní limit. A pak k diplomu dostane dodatek, že absolvoval určitou specializaci. Nicméně nejde o specializaci typu, která byla běžná v 70. a 80. letech minulého století. Tenkrát byla například specializace na průmyslovou farmacii a její absolventi pak nemohli do lékárny nastoupit bez přeškolení.

S čím se studenti vracejí z půlroční praxe v lékárnách? Jaké mívají po jejím ukončení názory na současný lékárenský trh?

Je to velmi rozdílné, určitě nepozorujeme nějaký jednoznačný trend, kdy bychom od studentů něco slýchali opakovaně. Je to samozřejmě ovlivněno i tím, kde student praxi absolvuje. Jednotlivé lékárny se od sebe přece jen liší, když u nás fungují lékárny řetězcové, síťové a pak ty nezávislé. A také studenti nejsou všichni stejní. Pro některé je lékárna jasná volba od chvíle, kdy přijdou do prvního ročníku, někdo se chce věnovat něčemu jinému a praxi v podstatě protrpí. Většina našich absolventů ale po ukončení studia míří do lékáren, což je naše hlavní zaměření.

Už jsme se lehce dotkli vědy a výzkumu. Studenti a vědecké týmy z vaší fakulty jsou často za svou vědeckou práci oceňováni. To je určitě potěšitelné, že?

Zaměřujeme se na několik oblastí, v nichž úspěchy zaznamenáváme opakovaně. Takříkajíc vlajkovou lodí je na naší fakultě farmaceutická analýza. Je to rozsáhlá oblast, v níž naši studenti i zaměstnanci dosahují opakovaných úspěchů. V současnosti nejvýznamnějším vědcem, kterého na fakultě máme, je profesor František Švec, uznávaný analytický chemik s dlouholetými zkušenostmi z nejprestižnějších vědeckých institucí v USA. K nám přišel před třemi lety z univerzity v Berkeley. Další oblastí, v níž zaznamenáváme úspěchy, jsou farmaceutická chemie a nová léčiva. Asi před rokem od naší fakulty odkoupila americká společnost Svenox Pharmaceuticals LLC patentovou přihlášku, která chrání skupinu vysoce antimykobakteriálně účinných látek vyvinutých v kolektivu pracovní skupiny profesora Alexandra Hrabálka z katedry organické a bioorganické chemie. Uvedená patentová přihláška chrání zcela novou skupinu látek, které vykazují vysokou účinnost proti hlavnímu původci tuberkulózy, tedy mykobakterii Mycobacterium tuberculosis, a to i proti kmenům odolným proti v současnosti používaným antituberkulotikům. Také toxikologie je sféra, v níž realizujeme mnoho výzkumů, ať už jde o toxikologii reprodukční nebo kardiovaskulární. Řada lidí si myslí, že farmaceutický výzkum je zaměřen pouze na výzkum nových léčivých látek, ale výzkum je velmi důležitý i u stávajících léčiv a zjištění, jaká mají například rizika, další potenciál a podobně. Jmenovat mohu i klinickou farmacii, kde jsme získali jeden ze dvou projektů Horizon 2020, který je zaměřen na farmakoterapii ve stáří a rizika, jaká z ní plynou. Jde o velkou oblast důležitého výzkumu, který vede docentka Daniela Fialová a pro který vytvořila velký tým doktorandů z různých zemí.

Dnes už také není problém, aby naši studenti nějakou dobu studovali na univerzitách v zahraničí. Jak je koncipováno studium na farmaceutických fakultách ve světě, čím konkrétním se tam lze inspirovat?

V zemích, jako je například Austrálie, je na vysoké úrovni klinická farmacie a farmaceutická péče. Jde o trend, který se u nás také snažíme aplikovat a rozvíjet. Jsme ovšem regulované povolání a s curriculem nemůžeme dělat, co nás napadne. Pohybujeme se v určitých mantinelech vymezujících, co dělat můžeme a co už ne. Každopádně platí, že základní náplň studia je nyní více zaměřena na pacienta. To je základní rys a důležité také je, že studenti, kteří o to mají zájem, se mohou specializovat i na jiné oblasti farmacie.

Kam všude mohou čeští studenti do zahraničí zamířit?

Pokud jde o spolupráci s fakultami v zahraničí, máme v rámci programu Erasmus zhruba 50 kontaktů. Určitou naší specialitou je, že dost našich studentů do zahraničí odjíždí dělat své diplomové práce. Velká výhoda v těchto případech spočívá v tom, že není absolutně žádný problém s jejich uznáním. Díky tomu se vytvořila síť univerzit i konkrétních laboratoří, s nimiž studenti spolupracují, a často se to pak transformuje i do vědecké spolupráce školitelů.

A v jaké míře naopak přicházejí zahraniční studenti studovat k vám na fakultu? A jak to případně vypadá se zahraničními vyučujícími, máte nějaké?

Zahraničních studentů máme poměrně dost, zhruba třetinu nově přijatých představují studenti ze Slovenska, kteří u nás studují v češtině. Zahraničních studentů samoplátců, kteří studují v angličtině, přijímáme třicet až šedesát. V jejich případě je ale velký problém, že ze šedesáti přijatých se jich k promoci nakonec dostane maximálně deset. Neúspěšnost během studia je u nich extrémně velká. V rámci programu Erasmus k nám ročně přijde zhruba 30 studentů, někteří u nás studují, část z nich zde pracuje na své diplomové práci. Pokud jde o zahraniční vyučující, občas je u nás někdo na vědecké stáži, ale v tomto případě se do výuky moc nezapojuje. Nicméně pár vyučujících ze zahraničí máme. Například katedru biofyziky a fyzikální chemie vede Holanďan, na katedře analytické chemie působí jeden Němec a mezi vyučujícími je i Řek.

Jak už bylo řečeno, na fakultě v různých rolích působíte 25 let. Na pozici děkana jste nastupoval v roce 2014. S jakými plány to bylo a co z nich se dosud podařilo realizovat?

Rozhodně jsem ve chvíli, kdy jsem se ujal role děkana, neměl v plánu dělat revoluci, při které bych chtěl něco zásadně měnit či dokonce převrátit naruby. Fakulta byla v dobrém stavu a fungovala. Může to znít jako fráze, ale vždy na podobnou otázku odpovídám, že chci, abychom se zlepšovali ve všem, co děláme. Jde o to líp učit, zlepšovat studijní curriculum, zlepšovat studijní materiály, zlepšovat se ve vědě, kvalitě výstupů i v mezinárodní spolupráci. Pokud jde o infrastrukturu, snažím se celou dobu pokračovat ve výstavbě kampusu, což je záležitost neuvěřitelně složitá a jde doslova o běh na dlouhou trať. Nicméně neustále na tom pracujeme. A to je důležitá věc, kterou jsem si předsevzal a kterou se neustále snažím posouvat k cíli. Intenzivně se věnujeme všemu, co souvisí s dostavbu, takže bychom chtěli v průběhu příštího roku získat jednak územní rozhodnutí a jednak dotaci na stavbu. Část peněz už máme, nyní musíme získat zbytek, což ale není nijak malá částka. V souvislosti s tím čekáme na nastavení podmínek nového připravovaného operačního programu Jan Amos Komenský.

A když necháme stranou takříkajíc budovatelskou činnost, co v souvislosti s fakultou zaměstnává či dokonce tíží vaši mysl?

Občas přemýšlím o studentech, o tom, jak se mění. A jde o změnu velkou. Postupem doby jsou jiní, jsou různorodější od nadšených aktivních, kteří se zapojují i do dobrovolnických prací, až po ty pasivní, které nic nezajímá a chtějí jen co nejjednodušeji a nejrychleji projít. Velký problém vidím v prokrastinaci studentů. Mnozí vše odkládají na později. Trápíme se tím, že studijní neúspěšnost je čím dál vyšší. V tomto ohledu se dostáváme někam až k padesátiprocentní neúspěšnosti, která je dána z velké části tím, že studenti ani nechodí ke zkouškám. Přijdou třeba jen jednou a další dva termíny už nevyužijí. Prostě to vzdávají, což ale není jen na naší fakultě, slýchám to i od kolegů z jiných škol. Je také znát, že studentů je méně. Když jsem sám maturoval, bylo tehdy v České republice kolem 200 tisíc maturantů. Letos jich bylo asi 80 tisíc a možností, kde po maturitě lze studovat, je mnohem víc než před lety, takže i na naši fakultu se dostanou lidé, kteří by sem dříve vůbec nebyli přijati. Pro nás není rozhodující, kolik studentů přijmeme do prvního ročníku, ale kolik jich projde do ročníku druhého.

Kdybyste měl v souvislosti s výročím fakulty možnost si cokoliv přát, jaké by to bylo přání?

Určitě by se to týkalo dostavby kampusu, abychom tak získali lepší prostory. Jsme dobře vybavená fakulta s dobrými zaměstnanci, ale přestože jsme udělali určité změny, nejsou budovy fakulty ve stavu, v jakém by měly být. Máme už jednu novou budovu, která stojí zhruba pět let a je zárodkem budoucího kampusu společného s lékařskou fakultou, takže si samozřejmě nejen já přeji, abychom tohle dílo dokončili.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Celý rozhovor najdete v časopisu PharmaProfit 31/2019.