Pohyb ve formě pravidelně prováděného sportu zpomaluje procesy stárnutí a prodlužuje délku života. Závisí ale dlouhověkost i na tom, jakou fyzickou aktivitu člověk provozuje? Nové důkazy ukazují, že zřejmě ano.
Výsledky 25 let trvající studie u 8577 obyvatel města Kodaně v Dánsku naznačují, že prodloužení života pravidelným sportem může být docela dramatické. Studie publikovaná v renomovaných Mayo Clinic Proceedings sledovala fyzickou aktivitu účastníků ve volném čase, porovnávala skupinu se sedavým režimem se skupinou provádějící konkrétní sport a sledovala úmrtnost – délku života v obou skupinách. Bylo hodnoceno celkem osm typů sportovní aktivity – tenis, badminton, fotbal, jogging, cyklistika, lehké kondiční cvičení, plavání a klubové sportovní aktivity (trenažér chůze/běhu, eliptický trenažér, posilování). Statisticky se autoři pokusili potlačit vliv věku, pohlaví, vzdělání, příjmu a dalších faktorů.
A vítěz? V porovnání se skupinou se sedavým režimem žili hráči tenisu průměrně o 9,7 roku déle. I u ostatních, zejména kolektivních sportů, bylo prodloužení života výrazné.
Prodloužení délky života rekreační sportovní aktivitou
Sport | Získané roky života |
Tenis | 9,7 |
Badminton | 6,2 |
Fotbal | 4,7 |
Cyklistika | 3,7 |
Plavání | 3,4 |
Jogging | 3,2 |
Lehké kondiční cvičení | 3,1 |
Klubové aktivity | 1,5 |
„Překvapením bylo, že týmové sporty se jevily lepší nežli individuální, které byly fyzicky třeba i více intenzivní. Velké rozdíly v udávaném prodloužení délky života nešlo přičíst ani délce času strávené cvičením. Právě klubové aktivity s nejdelší dobou tréninku vykazovaly nejnižší přínos k prodloužení života,“ popisuje výsledky průzkumu MUDr. Petr Podroužek, CSc., odborný ředitel EUC Laboratoří. I pokud se analýza soustředila pouze na účastníky s univerzitním vzděláním, pořadí jednotlivých sportů zůstalo nezměněno.
Rozdílnost v prodloužení délky života může být vysvětlena rozdíly ve formě fyzické aktivity
u jednotlivých sportů. „Nejlepších výsledků dosáhly sporty vyžadující náhlý velký výdej energie a pohyb celého těla, zatímco sporty typicky prováděné jako kontinuální zátěž, měly výsledky horší. Srovnání výsledků u joggingu (3,2 roku) oproti tenisu (9,7 roku) také může znamenat, že mírná zátěž může být pro prodloužení délky života lepší nežli velká zátěž. Význam mají zřejmě i dobré týmové vztahy a pravidelné setkávání účastníků u týmových sportů,“ doplňuje MUDr. Podroužek.
Již dříve obdobné závěry přinesl British Journal of Sports Medicine v roce 2016 ze sledování 80 000 účastníků a porovnání aktivních sportovců proti skupině se sedavým režimem. I zde bylo shodně zjištěno snížení rizika úmrtnosti o 47 % zejména u týmových sportů – tenisu, badmintonu a squashe.
„Výsledky studií sice nelze shrnout ve smyslu – zde je jasná příčina a jasný důsledek, nelze je ale ani podceňovat. Ukazují nám směr dalšího uvažování a výzkumu v oblasti prodloužení zdravého aktivního života. A jak se ukazuje – nejlépe s týmovými sporty a s dobrými přáteli,“ uzavírá výsledky dánského průzkumu doktor Podroužek, odborný ředitel EUC Laboratoří.