Podle nedávného průzkumu jsou všechny tuzemské nemocniční lékárny připojené do systému ověřování pravosti léčiv. O tom, jaké jsou dosavadní zkušenosti s jeho fungováním, ale také o dalších záležitostech, které nemocniční lékárníci v současnosti aktuálně řeší, jsme si povídali s Mgr. Michalem Hojným, vedoucím Ústavní lékárny a zároveň vedoucím Odboru centrálního nákupu v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).

Můžete na úvod popsat, jaké kroky jste museli v souvislosti se spuštěním systému ověřování pravosti léčiv z hlediska organizace práce udělat a do čeho jste museli investovat?

Začal bych výsledky aktuálního průzkumu, v němž byli vedoucí lékárníci nemocničních lékáren dotazováni, jaký je jejich pohled na aktuální problematiku ověřování pravosti léčiv. Šlo o průzkum, jenž jsme realizovali při příležitosti konání 9. jarní konference nemocničních lékárníků, která proběhla poslední květnový týden v Jihlavě. Dotazník sestavený kolegou PharmDr. Martinem Šimíčkem z lékárny brněnské FN U Sv. Anny byl zaslán stovce lékárníků. Odezva byla neuvěřitelná, vrátilo se nám 76 procent vyplněných dotazníků. Jde tedy o reprezentativní čísla, z nichž vyplývá, že do systému je zapojeno sto procent nemocničních lékáren. V žádné se tedy neohlíželi na roční odklad sankcí za to, když léky zatím ověřovat nebudou. Z těch, kteří nám odpověděli, 87 procent lékáren ověřuje všechna balení, což je neskutečný výsledek, a je vidět, že si lékárny už během prvního roku fungování systému testují postupy, které se jim pak mohou hodit vzhledem k postupně se zvyšujícímu počtu serializovaných balení. Jsou určité rozdíly v praktickém přístupu k celé záležitosti, protože záleží na tom, jak má která lékárna řešený příjem, jak je realizované ověřování při výdeji léků na žádanku, zda je to už při příjmu nebo při jejich výdeji. Klíčové ale je, že nemocniční lékárny k celé záležitosti přistoupily zodpovědně, a troufnu si říct, že významná část hlášených alertů vzniká na základě jejich činnosti.

Co se v dotaznících ukázalo například v souvislosti s přírůstkem práce spojené s ověřováním pravosti léčivých přípravků? Musí se týmy pracovníků nemocničních lékáren posílit?

Jedna z otázek zněla, zda lékárníci pozorují v souvislosti s verifikací léčiv nárůst množství práce. Ani v jedné odpovědi nebylo uvedeno, že nikoliv, takže všichni byli schopni analyzovat, jaké činnosti je třeba upravit, a provedli personální audit, z něhož vyplynulo, o kolik lidí je třeba posílit stav farmaceutů, farmaceutických asistentů i sanitářů. Audit je ovšem jedna věc a to, zda navýšení stavu schválí vedení nemocnice a zda se ve finále podaří sehnat potřebné pracovní síly, je věc druhá. A v tomto ohledu velká spokojenost nepanuje. Zatím jen zhruba čtvrtina dotazovaných lékáren už měla vyřešeno přijetí dalších pracovníků nebo realizované navýšení počtu zaměstnanců.

Jak jste na tom ve vaší lékárně ohledně personálního posílení?

V nemocnicích obecně existuje systemizace míst, která je nepřekročitelná, a pokud potřebujete například v důsledku nové činnosti navýšit počet pracovníků, podléhá to internímu schvalovacímu řízení. Část kolegů z nemocnic už byla v tomto ohledu úspěšná a docílila navýšení personální kapacity, u nás se o tom jednalo v půlce června a byli jsme úspěšní, za což musím vedení nemocnice poděkovat. Konkrétně jsme žádali o navýšení úvazku v každé kategorii, tedy po jednom farmaceutovi, farmaceutickém asistentovi a sanitáři. Jsme ještě relativně malá nemocniční lékárna, protože v IKEM je zhruba 315 lůžek, takže jde o zatížení v řádech jednotek milionů korun na lékárnu. Ve fakultních nemocnicích, které mají jeden až dva tisíce lůžek, je ale požadavek na personální posílení logicky větší.

Systém se ještě vylaďuje, například ne všichni výrobci do úložiště nahráli 2D kódy u svých léků, v řešení je problematika alertů. Nemůže se nakonec ukázat, že budete muset ještě personálně posílit víc, než se jeví nyní?

Je samozřejmě pravda, že zdaleka nejsme na konečném stavu serializovaných balení léků, které bude třeba ověřovat, tudíž práce v budoucnosti ještě přibude. A pochopitelně velký otazník také visí nad alerty a nad tím, jak se přistoupí k jejich řešení. Tohle bude generovat další nárůst práce, ale to má cenu objektivně hodnotit, až si výrobci v označení léků udělají pořádek, protože část alertů je v současnosti způsobená tím, že data jsou chybně nahraná. Výrobci v tom mají chyby, ačkoliv se alerty často snaží až úsměvně svalit na lékárny třeba s odůvodněním, že máme špatně nastavené čtečky. Nicméně z toho, co mají k dispozici softwarové firmy, jsou uvedené chyby u čteček příčinou jen zlomku alertů. V souvislosti s činnostmi spojenými s ověřováním léčiv věříme, že se podaří využívat nějaké modernější technologie, aby se aspoň trochu snížila naše administrativní zátěž.

Jaké technologie máte konkrétně na mysli?

Například jde o vyladění čteček, protože načtení 2D kódu je bezpochyby výrazně pomalejší, než když se načítá EAN, takže i výdej léčiv je pak pomalejší. Navíc naprostá většina lékáren do 9. února fungovala tak, že při výdeji více balení jednoho léku, což je v nemocniční lékárně velmi časté, sejmula jeden čárový kód a zadala do počítače číslicí příslušný počet balení. Nyní je ale třeba ověřovat každé balení, takže už jen tento fakt představuje nárůst administrativy. A to ani nemluvím o potížích se čtením některých typů kódů, které jsou šedivé, nejsou kontrastní a je ohromný problém je načíst. Výrobci by si v tomto ohledu měli sáhnout do svědomí, protože nejde o problém našich čteček, které některý kód sejmou hned, a u jiných balení je několikavteřinový problém se zaostřováním kódu. A když takových balení vydáváte deset, je to velké zdržení. Proto věřím, že se podaří vyvinout technologie, které nám budou schopné ulehčit alespoň mnohonásobný výdej a ověřování léčiv na žádanky, když se vydává například celé kartonové balení, protože načítat každou krabičku je hrozná dřina. Existují zařízení, která jsou schopna hromadně naskenovat kódy. Kupříkladu relativně dostupným řešením je Pharmabox, který dokáže na ploše 60 krát 40 centimetrů jednou fotkou načíst kódy naskládaných balení. Pak už je to jen otázka počítačového zpracování a vyhodnocení těchto kódů. Dalším řešení pak mohou být automatické linky, které by měly nastavené čtečky tak, aby snímaly kódy při pohybu balení automatem. To by pochopitelně znamenalo, že k personálním nákladům by ještě přibyly další investice do technického vybavení.

Uvažujete ve vaší lékárně o pořízení některého ze jmenovaných zařízení?

Budeme kupovat Pharmabox, který nám trochu zjednoduší načítání kódů u balení vydávaných ve větším počtu s tím, že dokáže vyřešit situaci, kdy potřebujete načíst v jedné operaci třeba 200 balení. Nyní to probíhá tak, že někdo z kolegů načítá jednu krabičku za druhou, a když dojde do konce kartonu, může se stát, že se dopočítá třeba 198 kusů, protože někde samozřejmě mohl udělat chybu. V tuto chvíli by správná cesta byla dát si to celé ještě jednou. Pharmabox by podle našeho názoru pravděpodobnost popisované chyby dokázal omezit a tím přinesl potřebné ulehčení naší práce.

O jakých problémech s ověřováním léčiv jste s kolegy na květnové konferenci v Jihlavě ještě debatovali?

Problémů je víc. Na rozdíl od elektronického receptu postrádáme smysl celé akce, takže je obtížné být motivován to dělat s plným nasazením a navíc nadšeně. Další faktor spočívá v tom, že pomalý systém zpomaluje naši práci a ubírá nám čas, který bychom měli věnovat pacientovi. Když se dlouze snažíte načíst kód, soustředíte se na administrativní činnost místo toho, abyste se dívali na pacienta a bavili se s ním, už se to bohužel logicky projevuje na prodloužení doby dispenzace. V lékárnách nemáme zpravidla možnost navýšit počet výdejních míst, takže se musí počítat s tím, že se budou prodlužovat fronty a poroste nespokojenost a nervozita na obou stranách táry. A další problémy, které přišly na přetřes, byly velké potíže se systémem, kdy v posledních týdnech nastávaly dlouhé výpadky ve spojení s úložištěm. Spousta lékáren systém ověřování dočasně prostě vypnula, aby mohla hladce pracovat. Podle mého názoru z toho plyne, že když je systém na počátku června v takovém stavu, není „zralý“ na to, aby běžel od 1. ledna příštího roku v plném provozu. Myslím, že jde o jasný vzkaz ministerstvu zdravotnictví a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), aby prodloužily bezsankční období, ovšem pouze pro lékárny. Držitelé registrace by podle mého, pokud udělají nějakou chybu, měli být sankcionováni už nyní, protože chyby, které se aktuálně vyskytují, jsou z velké části dány problémy na jejich straně, což pak přidělává práci všem ostatním. A není důvod, aby ten, kdo dělá tyto chyby, nebyl potrestán.

Pojďme nyní opustit ověřování léčiv a podívejme se na další záležitosti, které nemocniční lékárníky aktuálně zaměstnávají.

Náš obor prožívá velký progres činností, které se v nemocničních lékárnách realizují. Jde o zajištění bezpečných přípravků pro pacienty, nemocniční lékárníci jsou členy lékových komisí, které nastavují pravidla pro vstup nových přípravků, podílejí se na lékových auditech na klinikách, jsou garanty pro správné zacházení s léčivy v nemocnicích. Je třeba také upozornit na to, že v nemocničních lékárnách nastal velký boom v oblasti individuální přípravy léčivých přípravků, protože se snižuje počet lékáren, kde jsou schopni individuální přípravu v plném rozsahu realizovat. Proto přibývají pacienti, kteří s recepty na magistraliter přípravu přicházejí do nemocničních lékáren. Další záležitostí, kterou nám leckdo v Evropě závidí, je systém centralizované přípravy cytostatik. V žádné nemocnici v České republice neprobíhá příprava cytostatik mimo lékárnu. Všechna onkologická pracoviště mají buď vlastní centralizovanou přípravu, nebo mají smluvně zajištěné ředění cytostatik, takže jde o významnou redukci rizika pro toho, kdo cytostatika připravuje, i pro toho, kdo je podává. Jsme rádi, že poslední čtyři roky je tento výkon hrazený zdravotními pojišťovnami. Jde o vítaný krok k zajištění vysokého standardu při přípravě cytostatik.

Samostatnou kapitolu představuje rozvoj klinické farmacie, která je ze strany klinických pracovišť aktivně poptávaná. Tato pracoviště chtějí mít vlastního klinického farmaceuta, takže v nemocničních lékárnách vznikají jejich početné týmy. Zaznamenáváme tedy významný boom odborné činnosti. Pevnou pozici mají nemocniční lékárny v nákupu léčivých přípravků, ať už jde o definici kvalitativních požadavků za celou nemocnici, participaci na veřejných zakázkách či jakým způsobem budou přípravky nakupované. Je tlak na transparentnost nákupů a výrazně roste i zodpovědnost s tím spojená.

Když je řeč o rostoucím objemu individuální přípravy léčivých přípravků v nemocničních lékárnách, asi jste uvítali navýšení taxy laborum pro letošní rok…

Díky zmiňovanému navýšení se konečně začínáme blížit k tomu, že personální náklady spojené s magistraliter přípravou u nás budou vyváženy příjmem z taxy laborum. Ani při objemu, který v naší ústavní lékárně realizujeme, se ovšem nejedná o ziskovou činnost, nicméně se přibližujeme k bodu, v němž jsme alespoň schopni umořit náklady související s provozem oddělení přípravy. Zatím ale úroveň financování bohužel není taková, aby si oddělení individuální přípravy byla schopná pořizovat nějaká nákladná vybavení, která by přípravu bezpochyby posunula na ještě vyšší úroveň. Samozřejmě doufám, že se taxa laborum bude dále pravidelně valorizovat.

Zmínkou o valorizaci taxy laborum mi nahráváte na další dotaz týkající se dohodovací řízení na příští rok, které pro lékárenství dohodu primárně nepřineslo. Co tomu říkáte?

Když se řeší úhrada u praktických lékařů, ambulantních specialistů a u nemocnic, zdravotní pojišťovny berou v potaz všechny finance, které do příslušného oboru proudí. Diskutuje se tedy o celém „balíku peněz“, z něhož se příslušný obor financuje, a debatuje se o pravidlech, jak se bude s příslušnou částkou v dalším období zacházet. Vnímání lékárenství pro účely dohodovacího řízení je bohužel posunuté a je smutné, že se při jednání o financování lékárenské péče vytrhne jen úzká část, a to hodnota signálního výkonu, k tomu se vezme taxa laborum a případně nějaké další jednotlivosti. Základní problém spočívá v tom, že pokud se z našeho balíku vytrhne jen menší část a použije se na ni procentní navýšení, je logické, že by muselo jít o mnohonásobně větší zvýšení než nyní, aby se z toho pokryla i ta část naší činnosti, o které se zdravotní pojišťovny v rámci dohodovacího řízení bavit nechtějí. Do jaké míry to lze změnit, nevím, ale je fakt, že v tomto ohledu jde nespravedlnost vůči lékárenství, protože se nediskutuje o podmínkách úhrady v rámci celého segmentu.

Pokud jde o nemocniční lékárníky, stále nejsou členy dohodovacího řízení, že?

Je to paradox, protože u nás je segment nemocničních lékáren významný, ale jejich požadavky nejsou v rámci dohodovacích řízení zohledňované, protože nejsme jeho účastníky, což se pokusíme od příštího roku změnit. Chceme cestou plných mocí pověřit asociace nemocnic k tomu, abychom se dostali coby přímí účastníci na jednání a pokusili se argumentačně podpořit naše návrhy, byť je jasné, že součet plných mocí, které mohou dostat naše asociace, bude nepříliš významný oproti tomu, kolik dá dohromady Grémium majitelů lékáren. Myslím si, že je ale potřeba, aby hlas nemocničních lékáren při dohodovacích řízení zazníval, aby bylo slyšet, s jakými problémy se potýkáme a jaké máme potřeby, protože z celé řady našich činností, které jsem vyjmenoval, zdravotní pojišťovny v tuto chvíli žádnou nehradí. A je třeba docílit toho, že činnosti nemocničních lékáren poskytované klinickým pracovištím budou mít standardní formu úhrady.

Je pravda, že se o různých výkonech, které by lékárníci měli mít hrazeny, mluví delší dobu, ale v rámci dohodovacích řízení se vše neustále točí kolem hodnoty kódu signálního výkonu (SiV).

Výše signálního kódu je k debatě, i nám by pomohlo, kdyby se jeho hodnota ze 14 korun zvedla na vyšší částku, protože kupříkladu náklady, které vznikají v souvislosti s ověřováním pravosti léčiv, se budou pohybovat v řádu jednotek milionů korun. A to je tak jasně odůvodněný náklad, který by měl být v navýšení hodnoty SiV zohledněný. A za úplně klíčové považuji, aby nám zdravotní pojišťovny nově hradily všechny SiV, které vykážeme, a nedocházelo k srážkám s odkazem na limity stanovené rokem 2014. Myslím si, že je normální být zaplacený za všechno, co dělám. Pokud se do nemocnic takříkajíc stahují ambulantní pacienti, zvyšuje se výkon nemocničních ambulancí, je jasné, že se tím pádem zvyšuje preskripce a s vyšší preskripcí je spojená vyšší náročnost na výdej léčivých přípravků a na dispenzaci. A v tuto chvíli zhruba polovinu vykázaných signálních výkonů nemáme v důsledku nastavené limitace proplacenou. Při dohodovacím řízení se také jednalo o podpoře pro lékárny zajišťující pohotovostní službu, za což se plně stavíme. Pokud se podporují jedinečné lékárny v odlehlých oblastech, kde jiná lékárna nefunguje, stejné měřítko lze vztáhnout i na lékárny poskytující pohotovostní službu. Tyto lékárny jsou také jedinečné, když si jedině v nich může pacient, který v noci navštíví pohotovost, vyzvednout lék na recept. Nemocnice pohotovostní službu lékáren dotují, protože ty si na svůj pohotovostní provoz těžko mohou vydělat. Jakýkoliv jiný přístup než podpora pohotovostních lékáren totiž posiluje tendence k výdeji léčivých přípravků v ambulancích. Podle mého názoru je pro lékaře sloužící pohotovost mnohem jednodušší k léčbě pacienta volit z běžně široké palety léčivých přípravků, které jsou k dispozici v lékárnách, než si v rámci pohotovostní služby vybírat z toho, co je k dispozici v ambulanci ve skřínce. A to nemluvím o tom, že princip „lékař předepisuje, lékárník kontroluje a vydává“, je v tomto případě porušen. Provozování pohotovostní lékárenské služby je především obrovský benefit pro pacienty, protože ti nikdy neocení otevřenou lékárnu víc, než když potřebují řešit akutní problém.

V poslední době se hodně mluví o distančním výdeji Rx přípravků. Jaký na tento způsob výdeje léčiv máte názor?

Jsem tradicionalista a zastávám názor, že součástí poskytování jakékoliv zdravotní péče je osobní kontakt s pacientem, při němž můžete zjistit víc, než když si o něm pouze něco přečtete. Když má člověk delší praxi, tak už z toho, jak k vám pacient přistupuje, jak s vámi mluví, dokážete vyčíst velmi mnoho a jde o základní informace, které dokážete vyhodnotit bez ohledu na přípravky, které má předepsané. Absence osobního kontaktu je něco, co si nedovedu představit. Podle mého názoru se v překotné snaze o zavedení distančního výdeje primárně promítají marketingové snahy ke zvýšení profitu, než že by to byla cesta ke zvýšení úrovně poskytované lékárenské péče. Navíc handicapovaným pacientům – dlouhodobým zákazníkům spádové lékárny – lékárníci určitý servis již dávno poskytují, takže není pravda, že by tito lidé neměli k péči přístup. Vždyť navštěvují například v doprovodu další osoby lékaře a s ohledem na dostupnost lékáren je jen minimální komplikace po lékařské kontrole navštívit lékárnu. Argumenty se podle mého v této situaci používají účelově a zapojení některých pacientských organizací do prosazování distančního výdeje Rx léčivých přípravků nevidím jako šťastné. Pozice lékárny by měla zůstat silná v tom, že základem je osobní kontakt s pacientem. A existují i další diskutabilní faktory tohoto způsobu výdeje. Jde kupříkladu o náklady na dopravu a hlavně o zachování teplotních podmínek během přepravy léků. Existují pokusy některých kolegů, kteří v létě prostřednictvím České pošty odeslali balík, v němž bylo umístěno záznamové zařízení. Teploty, které se pak na tomto zařízení ukázaly a které panovaly během přepravy balíku, vysoko překračovaly teploty doporučené pro skladování léčivých přípravků. A nedokážu pochopit, že na jedné straně máme nově zavedený systém ověřování pravosti léčiv, kdy lék při výdeji musí ověřit farmaceut, a na druhé straně bychom ho pak v balíku svěřili do rukou nepovolaných lidí. To je skutečně zvláštní a nevyvážený přístup.

Na jaře jste byl účastníkem tiskové konference, kde se mluvilo o rezervách v adherenci k léčbě.

Ano, bylo tam zajímavé složení řečníků z řad lékařů, kteří se k tomu vyjadřovali. Snížená adherence k léčbě není jen problémem pacientů, limity se ukazují i na straně lékařů a také lékárníků. S nárůstem administrativy, který zdravotnictví v posledních letech zažívá, se vytrácí prostor pro pacienta a zkracuje se mimo jiné i čas na práci a komunikaci s ním. Pacienti jsou heterogenní skupina, v níž jsou samozřejmě tací, kteří o zdravotním problému nic nevědí a nestačí jim běžná informace od lékaře či lékárníka. Tím se pak generuje skupina lidí, kteří mají problém se s léčbou vypořádat, protože jí nerozumějí, nevědí, jak léky užívat, co s nimi dělat či nedělat, jak se při léčbě chovat, čeho se vyvarovat. Plno lidí se samo od sebe nezeptá, protože nechce například zdržovat nebo se prostě bojí zeptat. Proto je dobré, že se toto téma otevřelo, protože jde o jeden z významných limitů léčby.

Asi se tím pro lékárníka ve spojitosti s plánovaným lékovým záznamem otvírá i další prostor pro uplatnění?

Jistě, pokud v lékovém záznamu zjistím, že pacientovi byl předepsán lék, který si ale nevyzvedl, a děje se to šest měsíců po sobě, je jasné, že i kdyby měl doma nějakou zásobu léků, musel ji dávno vyčerpat, a tudíž se neléčí. Proto jsem zastáncem lékového záznamu, protože když se masivně rozvíjí elektronická preskripce a máme tak k dispozici mnoho dat, která lze využít, je škoda s nimi nepracovat. Otázka je ale jejich interpretace. Je třeba říct, že nějakou rychlou kontrolu lékových interakcí je možné při výdeji u rizikových pacientů provést, ale rozhodně konzultační činnost s komplexním rozborem nežádoucích účinků, interakcí a podobně je záležitost, která by měla být řešena mimo výdej léků, protože zaměstná farmaceuta na výrazně delší čas. Navíc k posouzení musí lékárník znát i další údaje, například hodnotu krevního tlaku a některé laboratorní výsledky než jen to, jaké léky pacient užívá. V tomto ohledu máme v IKEM se sdílením informací již nyní výborné zkušenosti, protože máme přístup do našeho nemocničního systému a díky tomu můžeme u pacientů, kterým vydáváme léky, spoustu věcí ověřit. Je to rozhodně velmi efektivní cesta ke zvýšení úrovně pacientského bezpečí při výdeji léčiv. Jde ovšem také o impuls pro vznik nového typu výkonu, který by mělo být možné v budoucnu vykazovat. V zahraničí je poměrně běžné, že lékárníci například instruují pacienty ohledně používání inhalátorů, a jde o extra výkon, který je zvlášť honorovaný, protože výdej inhalátoru je sofistikovanější a časově náročnější, než když se vydávají běžné léky chronickým pacientům. Vyhodnocení lékového záznamu a konzultace by lékárníci rozhodně neměli dělat zadarmo a není možné říct, že je to zahrnuto do hodnoty marže.

Co dalšího byste si pro svůj obor přál?

Jsem rád, že je náš obor nemocniční lékárenství atraktivní i pro čerstvé absolventy. Máme dobrý systém vzdělávání, postavený na množství vzdělávacích akcí během roku, které jsou zakončené kongresem nemocničních lékárníků. Je potěšitelné, že do oboru přicházejí noví a mladí kolegové, kteří mají větší kuráž a nebojí se některých kroků, které by starší generace neudělala. Co bych si určitě přál, aby se lékárníci bez ohledu na to, z jakého typu lékárny jsou, ve větší míře zapojili do přednáškové činnosti a referovali o věcech, které jsou z jejich každodenní praxe. Aby se standardně publikovaly kazuistiky z konzultační činnosti, přípravy léčiv i z problematiky klinické farmacie. Abychom si na našich setkáních zvykli referovat formou krátkých vystoupení o řešení problémů, čímž mohu někomu dalšímu, kdo řeší obdobný problém, pomoci ušetřit čas. Smůla našeho oboru spočívá v tom, že pod návalem každodenní agendy a rutiny se zapomínáme pochlubit tím, co se nám daří. A zrovna tohle jsou věci, které bychom měli více šířit, protože to celý obor posunuje vpřed. Lékaři jsou na to zvyklí a já doufám, že díky mladým kolegům se to stane běžné i u nás.

A pokud by mělo jít o přání přímo pro vaši lékárnu?

Plno činností lze vyřešit roboticky. Na západ od našich hranic je ve velkých lékárnách veřejných i nemocničních naprosto běžný automatický skladový systém. Jde o řešení, které farmaceutovi umožňuje věnovat více času pacientovi. Navíc se díky tomu velká část rutiny přenáší z farmaceutických asistentů a sanitářů na vyspělé technologie. V tomto ohledu nevidím důvod, proč by třeba řada našich kolegů měla být zapojená do příjmu, uskladňování a přeskladňování léčivých přípravků z jednoho místa na druhé, když existuje technicky schůdné řešení. Sice jsme zatím nenašli technické zařízení, které by bylo schopné obhospodařit našich pět výdejních míst v době výdejní špičky, takže jsem zatím opatrný si do lékárny něco takového obstarat, nicméně ale věřím, že rychlost těchto zařízení bude v blízké době taková, že budou plně pokrývat rozsah činností lékáren našeho typu. Je pravda, že při současné finanční situaci si lékárny nejsou schopny na takové zařízení vydělat, ale časem k jeho pořízení budeme podle mého názoru dotlačeni personální situací, protože pracovních sil bude nedostatek, což v případě farmaceutických asistentů v celém lékárenství pociťujeme už nyní.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Celý rozhovor najdete v časopisu Phama Profit 29/2019.