Už během vysokoškolského studia pracovala ve velké nadnárodní společnosti. Po letech pak dostala současně dvě pracovní nabídky. Jak Ing. Marie Hinnerová přiznává, samotnou ji překvapilo, s jakou lehkostí přijala nabídku od společnosti Penta zapojit se do projektu vlastní značky Dr. Max, ačkoliv lékárenství byl obor, který do té doby neznala.

S úsměvem říká, že jako malá neměla přání, čím bych chtěla být, ale věděla, čím rozhodně být nechce: „Pocházím z učitelské rodiny a věděla jsem, že určitě nechci být učitelkou. Jinak jsem volbu povolání nechávala otevřenou. Mojí vášní byly cizí jazyky, jinak jsem ale nebyla zvlášť vyhraněná.“

Velký životní zvrat přišel v roce 1990, kdy se s rodinou přestěhovala ze Štětí do Prahy. „Osmou třídu jsem už vychodila v Praze. Pak jsem šla na gymnázium, ale ani tehdy jsem moc neřešila, čím jednou budu. Důležité pro mě bylo, že jsem se dostala do Prahy, do velkého světa,“ popisuje.

Před maturitou s ohledem na své humanitní zaměření začala uvažovat o kariéře právníka či o studiu jazyků. Protože je ovšem i prakticky zaměřená, nakonec jí největší smysl dávala ekonomická škola, zejména když ani matematika jí nedělala problém. „Přijali mě na Vysokou školu ekonomickou v Praze, a nakonec jsem byla ráda, že mě nevzali na práva, protože zpětně vidím, že by mě nebavila,“ připouští.

Inzerát odstartoval dvanáctiletou kariéru

Jak už to tak mnohdy bývá, i v případě Marie Hinnerové sehrála v životě důležitou roli náhoda. „Mám pocit, že život mě vždy nesměruje tam, kde mám být. Ve 3. ročníku VŠE jsem objevila inzerát na místo ve spotřební divizi společnosti Johnson & Johnson. Už během studia jsem tam nastoupila na částečný úvazek coby asistentka marketingu,“ vzpomíná a s nadsázkou dodává, že tehdy byl marketing v úplných plenkách a šlo o atraktivní disciplínu, kterou se zabýval prakticky každý, kdo uměl cizí jazyk.

„Do firmy jsem nastoupila jako elév a měla jsem štěstí na šéfovou, která byla do marketingu ohromný nadšenec. Zaujalo mě, že jde o disciplínu, v níž se snoubí práce se spotřebitelem s psychologií a analýzou, a že v ní lze skloubit humanitní zaměření s matematikou a analytickým myšlením,“ vysvětluje.

Později dostala nabídku pracovat ve firmě na plný úvazek. Tehdy ještě studovala a jak zdůrazňuje, praxe jí ve studiu velmi pomáhala. Ve společnosti nakonec působila 12 let. Šest let zastávala různé pozice v marketingu na lokální úrovni, pak získávala zkušenosti v centrále firmy ve Velké Británii. „Chtěla jsem poznat něco jiného, navíc život v zahraničí mě lákal. Tři roky v Anglii pro mě znamenaly splněný sen a velmi zajímavou zkušenost,“ vzpomíná.

Později se jí narodilo první dítě a vrátila se zpět do Čech. Po mateřské dovolené získala pozici marketingové manažerky lokální divize, kde mohla zúročit zkušenosti získané doma i v zahraničí. Po nějaké době se ovšem ve firmě změnila organizace práce a vytvořily se tzv. clustry. „Do jednoho kromě nás patřilo i Maďarsko, Slovensko a Polsko. Moje pozice se změnila na klastrového ředitele beauty divize. Práce byla sice zajímavá, ale nerozuměla jsem si tolik s polským vedením, což urychlilo moje rozhodnutí pro druhé dítě,“ vzpomíná.

Život mezi kostičkami

Po druhé mateřské dovolené se do firmy Johnson & Johnson už vracet nechtěla, a tak se rozhlédla jinde a nastoupila do společnosti Lego, kde zastávala funkci marketingové manažerky pro region střední a východní Evropa a Rusko. „Lego je značka s velkým morálním kreditem a jde o velmi úspěšnou firmu. Jedna z nových zkušeností spočívala v tom, že se jedná o firmu rodinnou, v níž se dělají dlouhodobá rozhodnutí. A další změna tkvěla v tom, že zatímco Johnson & Johnson byla společnost několika značek, v případě Lega šlo o značku jedinou, u níž se řídily produktové řady,“ popisuje. Najednou tedy stála před jiným typem marketingu – starala se o produktové řady, které musela dobře znát. A vše se také rychle měnilo, protože portfolio procházelo změnou každoročně.

„Firemní kultura byla v Legu jiná než u předchozího zaměstnavatele. Dánská kultura je nehierarchická, neexistují bariéry mezi ředitelem a asistentkou, kdykoliv může kdokoliv promluvit o čemkoliv. Kultura je to sice demokratická, ale taky málo rozhodná. Každopádně Lego mě odnaučilo direktivnímu stylu práce. Byly to tam moc pěkné čtyři roky,“ vypráví.

Neodolatelná nabídka

Když její šéf v Legu odcházel do Singapuru, dostala nabídka vést po něm celé marketingové oddělení. Zároveň ji ale oslovila i společnost Penta s návrhem zapojit se do projektu vlastní značky Dr. Max. „Až mě zaskočilo, s jakou lehkostí jsem tuto nabídku přijala. Byla jsem nadšená z toho, že bych se mohla zúčastnit projektu, který je tak úspěšný a má tak velký vliv na celé lékárenství. Pro někoho, kdo vyrostl na marketingu, je to neodolatelná nabídka, protože jste součástí něčeho, co má přímý vliv na chování lidí v daném segmentu,“ říká. Jak dále uvádí, v Legu byla spokojená a měla i velkou růstovou příležitost, ale také věděla, že tam jde hlavně o to značku nepoškozovat. U Dr. Maxe pro ni bylo neodolatelné být součástí něčeho, co roste, a co když se udělá dobře, bude mít pozitivní vliv na pacienta i na celé odvětví farmacie.

Když na podzim roku 2014 do společnosti Dr. Max Pharma nastupovala, portfolio vlastních značek čítalo zhruba 250 produktů. Tehdy její úkol spočíval v tom, aby firmu převedla z období tzv. start-upu do fáze stability. „Bylo třeba nastavit procesy, aby úspěch byl dlouhodobě udržitelný. Aby vše mělo řád a aby vlastní značka byla další oporou pro celou skupinu Dr. Max,“ podotýká.

Tým, do něhož nastupovala, byl šestičlenný, dnes v něm působí 20 lidí. Byznys se za čtyři roky, co je ve funkci, zdvojnásobil. Síť lékáren Dr. Max se u nás rozrostla, a navíc začala fungovat i v jiných zemích. Jak zdůrazňuje, představuje to neustále nové výzvy, což vyžaduje od celého týmu vytrvalost a schopnost se k nim stavět čelem. „Jsem obklopená mimořádnými lidmi, jde o experty v oboru, kteří v sobě navíc mají schopnost řešit problémy,“ pochvaluje si.

Extrémně těžký rok

Ačkoli věděla, že změna odvětví pro ni nebude snadná, přiznává, že první rok byl extrémně těžký. „Farmacie pro mě představovala nový svět, navíc jsem z dřívějška byla zvyklá pracovat ve firmách, kde již procesy fungovaly, tady ale bylo jejich zavedení na mě. Priority se průběžně měnily. Naštěstí nemám problém s pokorou a s tím uznat autoritu druhých – to se obzvlášť hodí, když se člověk ocitne v novém oboru. A kolegové v Praze i Londýně, kde firma tehdy sídlila, byli velmi nápomocní. A díky nim jsem taky značně pokročila ve flexibilitě. Hodně věcí jsem tehdy přehodnotila. Naštěstí mě obklopuje spousta lidí, kteří o spoustě věcí vědí víc než já, což absolutně respektuju, a jít si k nim pro radu mě vlastně těší. Jen hlupák se tváří, že všechno ví,“ usmívá se.

Je vděčná, že lidé z původního týmu v něm zůstali. Musela si u nich vybudovat kredit důvěryhodného šéfa navzdory tomu, že neznala farmacii tak dobře jako oni. A přesvědčit je, že se mohou doplňovat: ona přinese know-how manažerské a strategické, oni odborné – a tak může vzniknout úspěšný projekt. „Jsem ráda, že mi dali důvěru,“ podotýká s tím, že za rok u Dr. Max se naučila víc než za čtyři v Legu.

Rodinné dovolené v pohybu

Coby pracující matce s ještě poměrně malými dětmi jí nezbývá příliš volného času, který by měla jen pro sebe. Nesmírně důležitý je pro ni pohyb, a tak se snaží najít chvilky, kdy se mu může věnovat. „Proto jezdím do práce na kole a na každou pracovní cestu s sebou vezu sportovní boty, abych si tam mohla jít zaběhat,“ konstatuje.

Koníčkem a zároveň relaxací jsou pro ni cizí jazyky. „Začala jsem se učit španělsky a opět využívám každou chvilku k učení, například při jízdě vlakem. Když jsem doma, chci se věnovat rodině,“ říká.

A s celou rodinou tráví také aktivní dovolené. „V létě jezdíme obvykle k moři, i když letos uděláme výjimku, protože na podzim se i s dětmi chystáme cestovat po Mexiku. Rádi trávíme čas na chalupě, kde společně jezdíme na kolech. A v zimě pravidelně vyrážíme na hory lyžovat,“ vyjmenovává.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Článek v plném znění najdete v časopisu Pharma Profit 29/2019.