Distributoři se v poslední době intenzivně zabývají problematikou ověřování pravosti léčiv. V Alliance Healthcare Czech Republic se ale stejně intenzivně zaměřují i na pomoc nezávislým lékárníkům. Nejen o tom, jak se tato pomoc rozvíjí, jsme si povídali s jejím výkonným ředitelem Ing. Janem Rohrbacherem, MBA.
Těžko se na úvod zeptat na něco jiného než na ověřování pravosti léčiv.
Na úrovni distribuce jsme celou záležitost kolem FMD (Falsified Medicine Directive) zvládli dobře. Nejen naše firma, ale všichni členové Asociace velkodistributorů léčiv (AVEL) věnovali přípravě na spuštění systému verifikace léčiv velké úsilí a chtěli jsme celý proces zjednodušit, nebo lépe řečeno nekomplikovat. Jako nejdůležitější nám přijde neposílat do lékáren léky, které neprojdou naším testem. Přestože jako distributoři povinnost ověřovat pravost léčiv nemáme, shodli jsme se na tom, že každý z členů AVEL bude u každé došlé šarže ověřovat jedno až dvě balení, abychom zajistili informace pro výrobce, a pokud možno nepouštěli léčiva, která neprojdou tímto testem, dále do oběhu. Když byl 9. února celý systém ověřování spuštěn, zhruba 20 procent toho, co jsme skenovali, vykázalo nějakou závadu. Asi největší chybovost spočívala v tom, že kód léků nebyl nahrán v evropském úložišti. Celý systém se naštěstí vyvíjí správným směrem, takže po zhruba dvou měsících od jeho spuštění se chybovost snížila na současných přibližně pět procent. Jde sice o pokrok, je ale třeba si také uvědomit, že kdybychom pět procent léků nepustili do oběhu, podstatným způsobem se zvýší nedostupnost léčivých přípravků na českém trhu.
Pokud jde o počet chyb, tedy takzvaných alertů, na jakou úroveň by v rámci distribuce bylo přijatelné se dostat?
Cílem je se koncem letošního roku dostat k 0,5 procenta alertů. Myslím si, že výrobci se k celé záležitosti snaží přistupovat zodpovědně, i když vždycky se najde někdo, kdo vše nechává až na poslední chvíli, což ovšem platí i pro lékárny. Podle mého názoru právě na straně výrobců je patrná největší nepřipravenost. S těmi, u jejichž léčivých přípravků jsou problémy, komunikujeme a na chyby je upozorňujeme, aby je co nejdříve odstranili. V souvislosti s tím se jako velmi rozumné ukázalo rozhodnutí ministra zdravotnictví sankce za neověřování pravosti léčiv pro tento rok odložit. K tomu je ovšem dobré podotknout, že ačkoliv se u nás potýkáme s různými potížemi, jsme jednou z pěti zemí, která byla s přípravou celého systému ověřování pravosti léčiv nejdál.
Nyní je tedy jakési přechodné období, kdy i lék, který u vás v distribuci neprojde testem, můžete poslat do lékáren, kde ho mohou vydat pacientovi. Ale co od nového roku, kdy má celý systém běžet takříkajíc naostro, jak budete postupovat v případě, že léky u vás testem neprojdou?
Pochopitelně je nebudeme moci pouštět do lékáren, protože by nám je lékárníci stejně vrátili a my bychom pak museli s výrobci řešit, co s nimi dál. Po výrobcích, kteří budou mít i v dalším roce u ochranných prvků a jejich ověřování chyby, budeme chtít určité poplatky. O poplatcích a jejich výši už jsme výrobce informovali, takže to pro ně nebude překvapení. Výrobci, kteří nebudou mít při ověřování chybovost, samozřejmě platit nebudou.
Podle lékárníků velký problém spočívá v takzvaném souběhu léků, které byly propuštěny ještě bez 2D kódů před 9. únorem, a pak později již s 2D kódem.
Tohle jsme se také snažili řešit a k 9. únoru jsme všechna léčiva, která jsme měli na skladě, nahráli všem lékárenským systémům do databáze. Ve většině případů by v lékárně měli poznat, zda lék byl dodán před 9. nebo po 9. únoru. Pokud je ale lék opatřen 2D kódem a byl na trh dodán před 9. únorem, stejně se musí v systému ověřovat. Pokud si to lékárníci vykládají jinak, je to omyl. Důležité je, že lék je opatřen ochrannými prvky, a naopak nezáleží na tom, kdy ho výrobce dal do oběhu.
Mluví se o tom, že léky, které nebude možné ověřit a které jsou levné, výrobce zlikviduje, protože se mu nevyplatí je přebalit.
Léků, jejichž prodejní cena je 50 korun, není málo, a je otázka, co vyjde levněji, zda likvidace či přebalení. Důležité je, aby se tyto případy neprojevily na dostupnosti léků na našem trhu. Samozřejmě jako distributoři máme enormní zájem ke zvýšené dostupnosti léčiv přispět. Obchodujeme se zhruba pěti stovkami dodavatelů. Snažíme se mít v sortimentu všechny léky, od dodavatelů ale obdržíme zhruba 70 procent toho, co objednáváme. Za největší problém považuji dvě věci: výrobce nemá vyroben dostatečný počet balení léčiv a to, že Česká republika nemá na určité léky dostatečnou kvótu.
To znamená, že výrobce prostě více léků nepřidělí, i kdyby jich měl vyrobeno dost?
Ano. Na to bych navázal situací z poslední doby, kdy se naše eurokomisařka Věra Jourová věnuje problematice dvojí kvality potravin, což je samozřejmě v pořádku, protože chceme mít stejně kvalitní potraviny jako v sousedním Německu či ve Francii. Současně ale chceme, aby čeští pacienti měli stejný přístup k lékům, jako mají pacienti v uvedených zemích. Pro některé výrobce je náš trh zřejmě méně zajímavý než trhy jiné, je menší, jsou u nás nižší ceny léků, takže když má svou produkci rozdělit mezi jednotlivé trhy, dostane se na nás méně nebo vůbec nic. To je hlavní problém, proč léky nemáme v dostatečném množství. Samozřejmě jsou i jiné příčiny, například výpadek výroby, nedostupnost suroviny a podobně. Na problematiku kvót jsme ministerstvo zdravotnictví upozorňovali, jako distributoři po výrobcích ovšem těžko můžeme chtít, aby kvóty na léky pro naši republiku zvýšili.
A co stahování léků z českého trhu?
Stahují se, je jich docela dost, ale rozhodně se nejedná o to, že by v tuzemsku byly padělky. Tedy pokud jde o léky dodávané standardním způsobem přes oficiální distributory. Jsou i případy, že výrobce stáhne lék z našeho trhu, protože se mu nevyplatí ho zde obchodovat. I to se stává a má vliv na to, že u nás některé léky nedostaneme. Proto mimo jiné vítáme změnu zákona o léčivech, podle níž odpovědnost za dostupnost léků přechází z distributora na výrobce. Jako distributor nemůžeme garantovat dostupnost léku, když se výrobce rozhodne nám ho z nějakého důvodu nedodat nebo dodat méně, než potřebujeme. Je určitě správné, že povinnost bude mít výrobce, který bude mít současně nástroje na to, aby v případě, že léku není dostatek, si mohl jeho dostupnost regulovat zákazem vývozu. Na druhé straně se domnívám, že plošný zákaz reexportu by správný nebyl. Jsme součástí EU – plošně zakazovat léky vyvážet nebo aby se každý distributor musel předem každého držitele registračního oprávnění ptát, zda může lék vyvézt, mi přijde diskriminační. Pokud je léku dostatek, proč by nemohl být vyvážen a proč bychom měli volnému pohybu zboží v rámci EU bránit? Pokud má výrobce problém s dostupností léku, má i dnes právo, a mnozí ho využívají, reexport zakázat, což je logické. Každopádně je rozumné zákon o léčivech upravit i ohledně kontroverzního paragrafu o tržních podílech, který v něm dosud zůstal a který se nedodržuje. Dodržet ho ani nelze, protože není přesně popsáno, jak tržní podíl vypočítat a jak ho poté naplnit.
V současnosti je také rušno kolem případné možnosti výdeje léků na předpis přes lékárenské e-shopy. Jaký na to máte názor?
Pro nás jsou klíčovými partnery kamenné lékárny a nemocnice. Nelze pochybovat o tom, že i v budoucnu bude tento tradiční kanál hrát dominantní roli. Na druhé straně rozvoj informačních technologií, digitalizace, eRecept, jenž se snad brzy rozšíří i o elektronické poukazy, jsou nástroje, které rozvoji on-line lékárenství pomáhají. Myslím si, že je jen otázkou času, kdy tento způsob prodeje a výdeje bude u nás i v ostatních zemích povolen. Má to samozřejmě řadu úskalí a nebudeme ho aktivně podporovat. V dalších letech zřejmě nebude možné se tomuto trendu vyhnout, na což musíme být jako distributoři připraveni. Lékárny jsou našimi hlavními partnery a jejich role směrem k pacientům je nezastupitelná.
V čem spatřujete u tohoto způsobu výdeje Rx léků největší úskalí?
Pokud jde o chronického pacienta, který roky užívá stejný lék a ví, jak ho má užívat, si dovedu teoreticky představit jeho on-line výdej a dovoz k pacientovi domů. Ale pokud se jedná o pacienta, který dostane lék například na akutní nebo čerstvě diagnostikované onemocnění, je servis ze strany lékárníka nezastupitelný. Jako velký problém také vidím nákladovost dodání léků pacientům. Ať se podíváme na jakýkoliv e-shop, řeší dopravní náklady. Dopravu zdarma dává třeba za nákup od vyšších částek. A jak bude on-line distributor léky v hodnotě 100 či 150 korun lidem dovážet domů? Bude logistický problém, jak uhradit náklady s dopravou. Naskýtá se možnost určitých synergií s jinými zdravotnickými komoditami. Ale pořád platí, že pokud si pacient objedná dvě balení léků po 50 Kč, bude těžké vymyslet způsob dopravy, aby za ni nic neplatil. A vzhledem k většinovému názoru českých pacientů, že léky na předpis musí být zdarma, to nejspíš bude složité. A další překážkou vedle ceny dopravy je legislativa týkající se ověřování pravosti léčiv, kdy lékárník je ten, kdo musí ověřit ochranný kód a vyřadit příslušné balení léku z úložiště. A vzhledem k tomu, že dramaticky roste cena pracovní síly i cena dopravy, o to složitější bude tyto záležitosti vyřešit.
Pojďme se nyní věnovat vaší podpoře nezávislých lékárníků z Alphega lékáren a moderním technologiím. Co v tomto ohledu plánujete?
Nyní se věnujeme novým způsobům komunikace s pacienty a na to navazují mimo jiné i naše preventivní programy, které v Alphega lékárnách realizujeme. Elektronizace a digitalizace pomáhají pacientům být on-line v kontaktu s lékaři a lékárníky. A to je směr, kterým zřejmě vývoj dále půjde.
O službách a poradenství, které by mohli lékárníci poskytovat, se hodně mluví. V Alphega lékárnách už jste nejeden takto zaměřený projekt velmi úspěšně rozjeli. Co plánujete ohledně podpory lékárníků dál?
Přicházíme s novými službami, Alphega tým se specializuje na preventivní programy. Již dříve jsme začali s programem měření cévního a plicního věku, o které je stále velký zájem. Rozhodně chceme jít tímto směrem, protože podporujeme nezávislé lékárny, které jsou pro nás vedle nemocnic hlavní zákaznickou skupinou. A pro nezávislé lékárny chceme být distributorem první volby. Snažíme se jim pomoci, protože žádná lékárna to nemá na trhu lehké, konkurence je obrovská a chce-li někdo uspět, musí se od zbytku trhu odlišovat. A jednou z cest odlišení je péče o zákazníka v podobě různých služeb, poradenství a podobně. Pacient či klient prostě musí mít důvod do lékárny jít nejen kvůli tomu, že si potřebuje vyzvednout lék, ale proto, že tam o něj pečují. V podpoře se ovšem chceme zaměřit i na jiné oblasti, než je marketing.
Můžete být konkrétnější?
Nezávislý lékárník musí řešit spoustu věcí, které s jeho podnikáním souvisejí, a neměl by udělat chybu. V některých lékárnách se například potýkají s vysokými zásobami, nevýhodnými nájemními podmínkami, vysokou režií a podobně. Nabízíme pomoc například v oblasti právního a ekonomického poradenství, účetnictví a dalších.
Vraťme se ještě ke službám. Veřejnost o ně zájem má, ale lékárníci za služby, jako je například měření cévního věku, zaplaceno zatím nedostávají. Rýsuje se nějaká naděje, že by zdravotní pojišťovny tyto služby proplácely?
Přístup pojišťoven se změnil. Jejich představitelé si uvědomují, že investice do prevence se jim stokrát vrátí, protože pokud se pacient zachytí v počátečních fázích nemoci, je to pro stát mnohonásobně levnější než léčba rozvinutého onemocnění. V tomto ohledu nemusíme pojišťovny přesvědčovat, spíš jde o to, abychom jim vysvětlili smysluplnost příslušné služby a nastavili nějaké měřitelné parametry tak, aby všichni věděli, proč to děláme a jakých dosahujeme výsledků. Pokud jde o cévní věk, změřili jsme přes 32 tisíc pacientů, které podle výsledků dělíme do tří skupin – „v pořádku“, „pozor, mohl by být problém“ a kategorie „je problém“. A při měření se ukázalo, že 23 procent lidí mělo problém, takže osm tisíc lidí by mělo navštívit kardiologa a jít na odborné vyšetření. Když zachráníme osm tisíc lidí, dá se spočítat, kolik to zdravotním pojišťovnám ušetří. Jde o konkrétní čísla, na nichž lze stavět. Pokud jde o jednání se zdravotními pojišťovnami o nových kódech pro lékárny, jsme zatím na začátku, ale nemáme pocit, že by s námi nechtěly jednat. V souvislosti se službami chci ještě zdůraznit, že jimi nechceme konkurovat lékařům. Proto se snažíme, aby náš tým pro Alphega lékárny byl v užším kontaktu i s odbornými společnostmi, které pak informují lékaře, aby neměli pocit, že jim chceme fušovat do řemesla.
U řetězcových lékáren je většinou běžné, že centrála pro své zaměstnance zajišťuje vše kolem celoživotního vzdělávání. Máte nějaké plány i ohledně vzdělávání nezávislých lékárníků?
Odbornost je třeba neustále posilovat, i když nezávislí lékárníci to mají ohledně uvolňování na kurzy a semináře složitější. V tom vidíme jistý problém, proto pro ně máme připraveny různé e-learningové kurzy, které by měly uvedený problém částečně vyřešit, i když tato forma pochopitelně nenahradí přímý kontakt se školitelem. Každopádně oblast vzdělávání nepodceňujeme.
Verifikací léčiv jsme začali, verifikací bych také skončila. Ne všechny lékárny jsou do systému připojeny, ty, které jsou, se potýkají s různými problémy. Chystáte pro ně i v tomto ohledu nějakou pomoc a poradenství?
Obecně je třeba dělat osvětu v tom smyslu, že i když letos nehrozí žádné sankce za neověřování pravosti léků, není dobré nechat připojení do systému až na listopad či prosinec, protože pak se nikdo nestihne na jeho fungování adaptovat. Proto chceme analyzovat, v jaké fázi přípravy lékárníci jsou, a podle toho se jim snažit pomoci, aby přesně věděli, jak pracovat s vratkou, když lék není možné ověřit a podobně. Problematice týkající se verifikace se také věnujeme v rámci regionálních mítinků Alphega lékárníků.
Markéta Grulichová
marketa.grulichova@atoz.cz
Celý rozhovor najdete v časopisu Pharma Profit 28/2019.