Přiznává, že je svým způsobem workoholik a že současná práce je pro ni zároveň koníčkem. Každopádně ale platí, že cesta Mgr. Ivy Lízalové na pozici training and development managera společnosti Benu ČR rozhodně nebyla přímočará.

V dětství nejdříve tíhla k tomu stát se kadeřnicí. Každou panenku, kterou měla, hned ostříhala. Pak přišlo období, kdy se jí líbilo být prodavačkou. „Měli jsme velkou zahradu a všechny výpěstky jsem nosila do svého krámu, kde jsem si hrála na prodavačku. A došlo i na lékárnu. Babička mi schovávala krabičky od léků, kterých užívala velké množství, a když jsem k ní přišla, vyskládala jsem je na parapet a hrála jsem si na lékárnu,“ vzpomíná s úsměvem Iva Lízalová.

Na střední školu až napodruhé

Vážně uvažovat o tom, že by chtěla pracovat v lékárně, začala ke konci základní školy. „Z 8. třídy jsem se hlásila na Střední zdravotnickou školu Lipová v Brně na obor farmaceutický laborant. Tato škola byla v Brně hned po gymnáziu nejžádanější. Napoprvé mě na tuto školu nepřijali, a protože jsem nechtěla studovat nic jiného, ani jsem se na další školu nehlásila. Tehdy se opět otvíral na základní škole 9. ročník, takže jsem tam ještě rok chodila a pak jsem se na druhý pokus na zdrávku dostala,“ vzpomíná.

Střední školu bez problémů vystudovala a po maturitě šla na přijímací zkoušky na farmaceutickou fakultu. Tehdy se ale na školu hlásil enormní počet uchazečů, takže nakonec přišlo opět velké zklamání, protože na ni nebyla přijata. „A tak jsem v roce 2000 nastoupila do své první lékárny v Brně,“ říká.

Pět let tápání

Jako farmaceutický asistent pracovala v několika soukromých lékárnách. Každopádně s jejich výběrem zrovna štěstí neměla, protože nejedna lékárna, v níž byla zaměstnaná, skončila neslavně. Na toto období nevzpomíná ráda: „Přecházet neustále k jinému zaměstnavateli bylo dost deprimující.“

Mezitím si udělala atestaci a přišel rok 2005, kdy ji kamarádka, lékárnice, upozornila na uvolněné místo v jedné brněnské Benu lékárně, tehdy ještě Europharm. „Šlo o lékárnu v menším obchodním centru, kam jsem na pozici farmaceutického asistenta nastoupila, a tehdy jsem teprve začala být profesně spokojená. Nejspokojenější jsem byla za tárou v kontaktu s pacientem. Najednou jsem viděla, že v Benu mají cíl dělat práci jinak a nebýt jen prodavačem a podavačem krabiček,“ vypráví. A zároveň dodává, že v Benu jí umožnili po profesní stránce růst a o několik málo roků později v ní objevili potenciál, o kterém do té doby neměla tušení.

V roce 2009 byla pozvána na školení o koučinku. Na závěr školení se ale ukázalo, že šlo zároveň o jakési výběrové řízení, z něhož byla vybrána do dvanáctičlenného týmu interních lektorů Benu. Od té doby tedy pracovala nejen v lékárně, ale také školila kolegy v lékárnách v komunikačních a prodejních dovednostech. „Musím přiznat, že jsem se v této činnosti takříkajíc našla, protože vše, co se týkalo psychologie a komunikačních dovedností, mě vždy přitahovalo,“ objasňuje.

Tehdy ji také napadlo, že bude sama dál studovat. Vybrala si obor sociální pedagogika na Institutu mezioborových studií Brno při Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „Šlo o víceoborové studium, které bylo velmi pestré a u něhož se mi líbilo právě to, že v něm byla zastoupena jak psychologie, pedagogika a sociologie, tak třeba i právo,“ vyzdvihuje. Vysokoškolské studium ukončila v roce 2015 s červeným diplomem, ale protože stále touží po tom se posouvat dál, vzdělává se prakticky neustále. Úspěšně absolvovala půlroční metodický výcvik zážitkové pedagogiky a splnila si také velký sen a stala se profesionálním koučem. „Pokud chci rozvíjet druhé, musím sama na sobě neustále pracovat,“ dodává.

S novým systémem přišla nová výzva

S tím, jak se společnost Benu rozvíjí, mění se i požadavky na vzdělávání zaměstnanců a v souvislosti s tím se změnil i celý vzdělávací systém. „V roce 2016 jsem z interního lektora povýšila na manažera interního vzdělávání. Nicméně tím moje cesta neskončila,“ naznačuje. V roce 2017 vyhrála výběrové řízení na nově vzniklou pozici training and development manager, která měla zaštítit vzdělávání všech zaměstnanců v Benu, a tím začala její nová pracovní cesta.

Přiznává, že tato manažerská pozice pro ni byla a stále je velkou výzvou: „Začala jsem pracovat na nových projektech, musela jsem připravit nový systém vzdělávání včetně analýzy vzdělávání a vzdělávacích plánů pro každou pozici. Jedním z velkých projektů, které označuji za své dítě, je projekt adaptace nováčků. Každý náš nový zaměstnanec absolvuje speciální adaptační a vzdělávací program vztahující se k jeho pozici. Zároveň jsem revitalizovala interní školení a začali jsme pořádat interaktivní workshopy a semináře mimo lékárnu se zaměřením nejen na efektivní využití odbornosti v komunikaci se zákazníkem, ale i na IT nebo manažerské dovednosti. Velkou výzvou také pro mě bylo vybudování e-learningového portálu, který neustále vylepšujeme, a mnoho dalšího.“

Není to ale jen budování nové koncepce a vymýšlení vzdělávacích programů, které pro ni jsou novinkou. Jak připouští, musela se učit – a stále v tom pokračuje – plno nových věcí i z hlediska manažerské práce. „Původně jsem měla dvanáctičlenný tým, který jsem musela přebudovat a zkoordinovat, což nebylo úplně jednoduché, protože jsem se musela sama učit manažerskou práci. Dalším oříškem v nové pozici byly takové záležitosti jako práce s rozpočtem, plánování, vyjednávání či komunikace s centrálou v Německu. To vše stále vylaďuji. Musela jsem se naučit spolupracovat s ostatními a respektovat je, a také jsem poznala, jak velkou zodpovědnost manažerská pozice na člověka klade,“ popisuje.

Neskrývá, že se o ní říká, že je dominantní, přísná, ale spravedlivá. „Je pravda, že jsem přísná na sebe i na ostatní, protože když je přede mnou nějaký úkol, zakousnu se do práce a vždy ji chci dotáhnout do konce. Z přísnosti jsem musela trochu ubrat, stále se učím spoléhat na svůj tým, důvěřovat ostatním. Určitě se mi osvědčila otevřenost v komunikaci s kolegy na centrále, s nimiž si můžeme pomáhat, a díky tomu všechny projekty posouvat dál,“ vyjmenovává a dodává, že díky své přísnosti a takzvanému tahu na branku se jí s kolegy daří realizovat mnoho desítek projektů.

Kouzlo prodloužených víkendů

Přestože je pro ni práce koníčkem, ví, že nesmí zanedbávat ani odpočinek. Prozrazuje na sebe, že moc ráda čte. „Návštěvy knihkupectví jsou u mě takřka na denním pořádku a z každé si odnáším domů novou knihu. Knihkupectví a knihy prostě miluji,“ přiznává. Stejně ráda ale navštěvuje třeba i galerie: „Dělá mi radost dívat se na krásné věci, ať už jde o umělecká díla, architekturu či nábytek. Proto ráda objevuji i nové restaurace a kavárny se zajímavým interiérem. Sednout si u kávy a vnímat okolní atmosféru je pro mě relaxační záležitost, kterou si ráda dopřávám,“ popisuje.

„Dovolené trávíme s manželem většinou v přírodě a na horách, kde se věnujeme turistice. Polehávání na pláži u moře pro nás moc není. Většinou si hlavní dovolenou beru na 14 dnů a jezdíváme zejména do Rakouska a Itálie,“ říká. Na dovolené sice vypíná mobilní telefon a neotvírá počítač, ale přece jen jí nějakou dobu trvá, než se takříkajíc přepne z pracovního do klidového režimu.

Mimo jedné delší dovolené si ovšem oblíbila také kratší volno, například prodloužený víkend, kdy s manželem navštěvuje různá města. „Moc ráda se v nich procházím, nasávám jejich atmosféru a užívám si vše krásné, co města nabízejí,“ říká.

Kromě chůze, kterou má nejvíce v oblibě, chodí ještě obvykle dvakrát týdně cvičit pilates na strojích Reformer. „Léta jsem cvičila tai-či, pak jsem ale celou sestavu dokonale znala a už jsem se na cvičení tolik nesoustředila a myšlenky mi odbíhaly k práci,“ podotýká a dodává, že nejlépe se odreaguje při fyzické námaze: „Když mám nějaký problém, uklízím, to je nejlepší lék.“

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Článek v plném znění najdete v časopisu Pharma Profit 27/2019.