Matematika ani fyzika jí nedělaly problémy, ale ze všeho nejvíc rodačku ze Zlína Ing. Marii Kolmačkovou přitahovala biologie. I proto v dětství uvažovala o tom, že se stane farmaceutkou. Nakonec ale vystudovala ekonomii, aby se nedlouho poté k farmacii přece jen dostala.

Asi v 10 letech šla s tatínkem do Domu dětí a mládeže, aby ji tam zapsali do přírodovědného kroužku. „Tehdy přišlo první zklamání, protože kroužek nebyl vypsán. Na základní jazykové škole, do které jsem chodila, ani na škole střední jsme bohužel neměli zrovna skvělé učitele biologie a chemie, ale navzdory tomu jsem si přála studovat farmacii. Otevřeně musím říct, že jsem odmalička nebyla vyloženě ctižádostivé dítě, které by tvrdošíjně šlo za tím, co si přeje. Spíš jsem tak nějak přijímala, co život přinesl. Jak mě jmenované předměty ve škole tolik nebavily, protože vyučující nás k nim nedokázali strhnout, časem jsem na farmacii zapomněla. Když jsem se na gymnáziu rozhodovala, jakou vysokou školu si vyberu, nakonec jsem s ohledem na oblibu matematiky a také proto, že jsem ráda mezi lidmi, volila vysokou školu ekonomickou stejně jako maminka, kterou dost kopíruji. Také měla v oblibě biologii, chtěla se stát lékařkou, ale nakonec vystudovala ekonomii,“ popisuje Marie Kolmačková. Protože jí šly i jazyky, rozhodla se studovat mezinárodní obchod. „Sice jsem brzy zjistila, že z absolventů v něm najde uplatnění jen hrstka, nicméně jsem obor vystudovala a jsem ráda, protože mě naučil ekonomickému uvažování, seznámil s marketingem i managementem,“ říká.

Začátky v rychloobrátce

Ještě před ukončením vysokoškolského studia začala pracovat coby asistentka v jedné společnosti zaměřené na rychloobrátkové zboží. „Po promoci jsem v téže firmě začala působit na pozici obchodní zástupkyně. A byla to škola života,“ přiznává. Po roce práce obchodního zástupce se ale začala rozhlížet jinde. A cestu jí takříkajíc zkřížila společnost Reckitt Benckiser, do níž jako do svého druhého zaměstnání v roce 2014 nastoupila. Začínala na juniorní pozici v oddělení trade marketingu a měla na starosti oblast mass marketu, takže se pohybovala ve sféře hyper- a supermarketů. Po necelém roce pak přešla do divize farmacie.

„Šlo vlastně o dílo náhody, protože v této divizi bylo volné místo, které jsem dostala nabídnuté, a tak jsem si řekla, proč to nevzít. Po nástupu jsem si řekla, že se vlastně vracím k přání z dětství, kdy jsem jako malá holka uvažovala o tom, že bych šla farmacii studovat. Nakonec mě k ní k mé radosti život stejně zavál,“ pochvaluje si.

Potřebuje stále poznávat nové věci

„Na pozici obchodní zástupkyně jsem ke konci měla pocit, že se už nerozvíjím. Naopak ve farmacii cítím, že se neustále učím nové věci, což je pro mě zcela zásadní. Když totiž člověk ustrne, ujede mu, jak se říká, vlak a všichni ostatní ho předběhnou,“ vysvětluje a dodává, že práce obchodní zástupkyně, i když působila v oblasti mass marketu, jí toho nicméně přinesla hodně. Především bližší pochopení zákazníka. „Kolikrát si v marketingu vymýšlíme strategie, které se nám líbí, ale líbí se pouze úzké skupině lidí. Mnohdy se zapomíná na toho nejdůležitějšího, na spotřebitele. Kolikrát si vzpomenu, co mi říkali vedoucí prodejen, a koriguji své myšlenky. Bližší poznání spotřebitele i problémů, které personál prodejen musí řešit, je nenahraditelné,“ zdůrazňuje.

Kromě toho také upozorňuje na své zjištění, že lidé často řídí prodejnu či lékárnu podle svého nejlepšího vědomí, ale občas jim chybí trocha obchodního uvažování: „A to se také nyní snažíme jim prostřednictvím našich reprezentantů předat. Tím, že mám zkušenost z pozice obchodního zástupce, dovedu si vše lépe představit a boří mi to předsudky, kterými se někdo, kdo tyto zkušenosti nemá, může nechat zastavit.“

Když má popsat největší rozdíl mezi mass marketem a trhem farmaceutickým, říká: „Ve farmacii vidím větší komplexnost. Stěžejní roli hraje odbornost. Farmaceut dokáže zákazníkovi poradit, vybudovat si s ním vztah, což je samozřejmě nesrovnatelné s hypermarketem.“ V souvislosti s odborností také poukazuje na to, že není nic jednoduchého si osvojit vědomosti, které člověk nutně musí mít, pokud chce na lékárenském trhu uspět. „Musím vědět, jak přípravek působí, jaké má složení. Musím výborně znát portfolio i to, jak funguje celé soukolí představované výrobcem, dodavatelem, lékárnou a spotřebitelem či pacientem. Osvojit si to mi chvíli trvalo. Už jen postavit se před naše reprezentanty a něco jim prezentovat, aby to dávalo smysl a člověk zvládl argumentovat, vyžadovalo hodiny a hodiny samostudia,“ říká.

Osvědčený recept? Být otevřený

Když ve firmě Reckitt Benckiser začínala na pozici trade marketéra pro farmacii ČR a SR, měla za úkol adaptovat marketingové myšlenky, aby byly realizovatelné v tuzemských i slovenských lékárnách. Od počátku roku 2018, kdy oddělení trade marketingu, v němž má čtyři spolupracovníky, vede, je její hlavní pracovní náplní vymyslet pro key account managery a pro obchodní tým návody, jak marketingové strategie v lékárnách realizovat. „Do náplně našeho oddělení spadá nejen to, abychom doporučili, které položky z našeho sortimentu by neměly v lékárnách chybět, ale také to, jak mají být vystavené. Tvoříme planogramy i návrhy druhotného vystavení včetně výroby stojánků pro toto vystavení. Spolupracujeme i na přípravě odborných informací a také zpracováváme tržní data, abychom měli zpětnou vazbu, zda to, co děláme, je účinné,“ popisuje.

V komunikaci se spolupracovníky uplatňuje jednu ze svých hlavních zásad, a to být otevřený. „Když je člověk otevřený, vede to k důvěře. Jakmile ztratíte důvěru, těžce ji získáváte zpět. Máte-li důvěru, můžete se spolehnout na to, že kolegové s vámi budou spolupracovat a že svou práci odvedou svědomitě,“ vyzdvihuje. Jak dále uvádí, důležité je také být na lidi milý, ale zároveň být přísný na odvedenou práci, a mít přesně nastavená očekávání.

„Trochu jsem se s tím zpočátku prala. Když jsem ale začala uvedené zásady aplikovat, začalo vše fungovat daleko lépe. A co je také nezbytné, aby člověk uměl uplatnit selský rozum. Pokud ho má a má pozitivní přístup k práci, může se na našich pozicích naučit téměř cokoli,“ říká a zároveň zdůrazňuje, že správný manažer by měl své spolupracovníky dovést na takovou úroveň, že ho budou schopni nahradit: „Manažer, který si nechává nějaké know-how čistě pro sebe, je podle mě svým způsobem hlupák, protože chce být nenahraditelný, což ale nemůže dlouhodobě fungovat.“

Daleké cesty za poznáním

K jejím pravidelným mimopracovním aktivitám a koníčkům patří cvičení. Dvakrát týdně zajde do fitness centra a o víkendech se snaží odjet z města do přírody a věnovat se cykloturistice či pěším výletům. Často jezdí i za rodiči na Moravu. Její život je také spjat s hudbou. Hraje na klarinet v univerzitním orchestru, s nímž koncertuje. A koncerty všeho druhu také ráda navštěvuje stejně jako divadla. „Mám ráda pohyb, ale dokážu se i posadit s knížkou do kavárny a relaxovat,“ podotýká.

Každoročně jezdí na jednu třítýdenní dovolenou, kam si s sebou nebere počítač a nemyslí na práci. K tomu má vždy ještě jednu dovolenou kratší. „Mám ráda dovolené aktivní, kdy poznávám nová místa a kultury. Projela jsem už část Asie, Jižní i Severní Ameriky. Mou vysněnou destinací je Nový Zéland,“ říká. I když během dovolených navštívila mnoho krásných míst, nikdy se tam nevrací: „Tvrdím, že život je tak krátký, že raději poznávám nová a nová místa.“

V souvislosti s budoucností má jasno: „Farmacii bych nerada opouštěla. Je v ní neustále něco nového, co se můžu učit. A neplánuji opustit ani firmu Reckitt Benckiser, kde je velmi přátelská firemní kultura a je příjemné v ní pracovat. Určitě bych si ale v horizontu pár let přála založit rodinu.“

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Článek v plném znění najdete v časopisu PharmaProfit 26/2019.