Od dětství si přála být středoškolskou učitelkou a chtěla jít studovat filozofickou fakultu v Praze, aby se pak mohla vytoužené profesi věnovat. Vše ale bylo trochu jinak, i když jako pedagog PharmDr. Marcela Kaňková nakonec přece jen působila.

Když rodačka z Hradce Králové před maturitou doma oznámila, co by chtěla dál studovat, rodiče nadšení nebyli. „Řekli mi, že se na filozofii nemohu dostat. V jejich odmítavém stanovisku sehrál jistou roli i fakt, že bych jim zmizela z dosahu,“ vzpomíná Marcela Kaňková a dodává, že jí tehdy řekli: „V Hradci jsou tři vysoké školy, tak si jednu vyber.“ Volit tenkrát mohla mezi farmacií, medicínou a pedagogickou fakultou. „Přestože jsem se chtěla stát učitelkou, na pedagogickou fakultu mě to netáhlo. Od medicíny mě rodiče zase zrazovali kvůli tomu, že jsem ženská. A tak jsem si řekla, že půjdu na farmačku, že z ní můžu jít také učit,“ vysvětluje. Na farmaceutickou fakultu se bez problémů dostala a obor klinická farmacie absolvovala s červeným diplomem.

Ne za táru, ale za katedru

Již během studia pracovala ve škole jako pomocná vědecká síla a také tam chtěla zůstat učit. „Nakonec jsem deset let na farmaceutické fakultě působila jako vysokoškolský učitel na katedře farmakologické propedeutiky a specializovala jsem se na imunofarmakologii,“ říká Marcela Kaňková.

Během té doby zvládla v Praze v mikrobiologickém ústavu složit aspiranturu a v profesním životě byla navýsost spokojená. Tím spíš, že v září 1989 mohla odjet na roční stáž do ústavu Mario Negri v italském Miláně. „Šlo nejen o šanci poznat zahraniční kolegy a špičkové pracoviště, ale také o velký šok, když vezmu v úvahu vybavení, které jsme používali u nás a které jsem viděla v Itálii.“ A nešlo jen o vybavení. V Miláně se najednou setkávala se zástupci známých zahraničních farmaceutických firem a poznávala styl práce, který u nás tehdy nebyl známý. „Potkala jsem tam také zástupce firmy, kteří měli vazbu na francouzskou společnost Sanofi. Protože se mezitím uvolnily hranice, jela jsem se do sídla Sanofi v Paříži podívat. Tam mi nabídli, že bych pro ně mohla u nás pracovat. Nedokázala jsem se s tím ale ztotožnit a nedovedla si tehdy představit, že by zde mohla zahraniční firma fungovat,“ popisuje své tehdejší pocity.

Dlouhé námluvy

Přestože s myšlenkou přijmout nabídku od Sanofi koketovala, když se z Milána vrátila, znovu nastoupila na hradeckou fakultu. Nedlouho po svém návratu otěhotněla a v červenci 1991 se jí narodil syn. Už v září se ovšem vrátila do práce. „Nastoupila jsem na zkrácený úvazek. Ve škole jsem odučila, ale plno práce jsem si nosila domů. Do toho mě stále kontaktovali ze společnosti Sanofi, která už zde rozjížděla své zastoupení,“ popisuje a připouští, že byla chyba jít s tříměsíčním dítětem učit na kratší úvazek za málo peněz. Nakonec si řekla, že takhle už to dál dělat nebude a že by byla hloupost práci, kterou jí nabízelo Sanofi, nezkusit. „V rodině jsme měli bezdětnou příbuznou, která se doslova třásla na to, aby mohla syna hlídat, takže jsem mohla ze dne na den dát na fakultě výpověď a jít do Sanofi, kde jsme tenkrát působili pouze tři,“ vysvětluje.

Při vzpomínání na začátky ve firmě uvádí: „Naším úkolem bylo na český trh uvést produkty, mezi nimiž byl jeden unikátní, a to Fraxiparin, což byl nízkomolekulární heparin. U nás se do té doby používal jen heparin, který měl řadu vedlejších účinků. Jezdili jsme proto po kongresech, kde jsme portfolio Sanofi představovali. Fraxiparin přinesl zlom hlavně do chirurgie, lékaři se o něj sami hlásili a my jsme pro ně ani nestíhali pořádat semináře. Firma se postupně rozrůstala, přijímali jsme obchodní zástupce, takže později jsem začala zastávat funkci obchodního ředitele.“

Připouští, že pokud jde o obchodní dovednosti, uplatnila intuici a leccos si osvojila díky podpoře poskytované firmou Sanofi. „Každý měsíc jsme jezdili do Francie na školení o prodejních dovednostech, jejich školitelé jezdili i sem. Jak se firma rozrůstala v rámci bývalých socialistických zemí, pořádali pro nás společná školení. A nejen to. Například jsem byla dvakrát na pětiměsíčním ekonomickém semináři na univerzitách v USA v Detroitu a v Orlandu. A šlo opravdu o prestižní univerzitní vzdělání,“ popisuje s tím, že práce ji ohromně bavila.

Náhodné setkání v pravý čas

V roce 2000 z firmy Sanofi ale odešla poté, co došlo k její fúzi se společností Synthelabo, po které všude ve světě s výjimkou ČR zůstal v čele management Sanofi. Protože zde ale mělo Synthelabo silnější pozici, ujalo se vedení firmy. „Nikdo mi neřekl, že mám odejít, ale v té době mě oslovila jiná francouzská firma Laboratoire Fournier a nabídla mi pozici obchodního ředitele, kterou jsem přijala. Jejím hlavním produktem byl Lipanthyl na vysoký cholesterol. Šlo o konkurenční přípravek k Lipanoru, který mělo Sanofi. Brzy jsem poznala, že byla chyba nejdřív přesvědčovat o výhodách Lipanoru a pak zase Lipanthylu. Nesrovnala jsem se s tím a po roce jsem odešla. Chtěla jsem jít úplně jinam, abych se v další farmaceutické firmě nedostala do podobné situace,“ vypráví.

A protože se tenkrát začal tvořit lékárenský řetězec Lloyds, řekla si, že to v něm zkusí. Nejdříve zastávala místo školitele lékárníků, pak personálního manažera a posléze i funkci provozního ředitele. „V řetězci Lloyds jsem pracovala do roku 2005 a odešla jsem z něj mimo jiné proto, že na řetězce se pohlíželo skrz prsty ještě více než dnes. A přestože nejsem zcela ztotožněná s tím, jestli je řetězení lékáren dobré, zášť vůči řetězcům byla hodně nepříjemná,“ uvádí. Důvodem jejího odchodu byl ovšem i fakt, že na místo původní ředitelky byl dosazen člověk z řetězce drogerií. „Nastoupil s tím, že teď se to bude dělat jen jako obchod. A protože se dost nelichotivě vyjadřoval o lékárnících, rozhodně jsem nehodlala v takovém prostředí dál pracovat,“ říká.

A tehdy zasáhla náhoda. Na semináři se potkala s PharmDr. Vladimírem Müllerem, s nímž se znala z fakulty, kde spolu pracovali. Když se zmínila o tom, že by chtěla od Lloyds odejít, ihned jí nabídl, že by mohla pracovat v jeho firmě. Slovo dalo slovo, a tak na jaře 2005 nastoupila do společnosti Dr. Müller Pharma. „Byla to opět velká změna, protože s doplňky stravy a kosmetickými přípravky jsem do té doby nepracovala, ale využila jsem a zcela zúročila všechny své předchozí zkušenosti,“ připouští. V novém působišti se začala věnovat obchodu, postupně vybudovala tým reprezentantů, má na starosti i tým na Slovensku, a nedávno k tomu přibyla i starost o portfolio společnosti Megafyt, která spadá pod firmu Dr. Müller Pharma, jež se z rodinného podniku rozrostla na společnost o 150 lidech. „Za roky, co zde působím, udělala firma velký pokrok. Dnes už máme v portfoliu i léčiva a zdravotnické prostředky, vyvážíme do 30 zemí světa. A také mě ohromně nabíjí energií, že stále učím, a to budoucí farmaceutické asistenty, a přednáším i na Farmaceutické fakultě na univerzitě 3. věku,“ pochvaluje si.

Itálie a Francie jsou srdeční záležitost

Když přijde řeč na odpočinek a dovolenou, zdůrazňuje, že ráda cestuje: „Proležet dovolenou na pláži není nic pro mě. Každý rok jezdíme s manželem na nějaký poznávací zájezd. Alespoň každý druhý rok se snažíme jet na pár dnů do Itálie, která se díky roční stáži stejně jako Francie stala mou srdeční záležitostí.“

I když připouští, že na koníčky jí moc času nezbývá, na lyžování a výlety na kole si čas najde. „Na kolech jezdíme hlavně u nás, ale vyjeli jsme si třeba i do Rakouska. V zimě se za lyžováním vydáváme hlavně do Krkonoš a Orlických hor, jednou za sezonu vyrazíme lyžovat i do Rakouska,“ říká a dodává, že pravidelně navštěvují také představení v Klicperově divadle, kde mají předplatné.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Článek v plném znění najdete v časopisu Pharma Profit 25/2018.