Nebýt zdravotních problémů, možná by se Ing. Terézia Svátová stále věnovala zahraničnímu obchodu, který vystudovala. Kloubní onemocnění ale v jejím životě odstartovalo plno změn, které ji nakonec dovedly k tomu, že založila společnost Terezia company zabývající se vývojem a výrobou produktů z léčivých hub a bylin.

„Vystudovala jsem střední ekonomku a obor zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě. Po studiu jsem začala pracovat v Praze, později jsem se vdala a měla dvě děti. V roce 1983 jsme pak celá rodina odjeli do Bělehradu, kde manžel pracoval na obchodním oddělení našeho velvyslanectví,“ popisuje Terézia Svátová.

Na začátku byla změna jídelníčku

Tam začalo v únoru 1986 její trápení s klouby, pro které zpočátku nikdo neměl vysvětlení. Teprve po půl roce jí lékaři oznámili, že trpí progresivní polyartritidou. „Byl to šok, protože jsem byla ve stavu, kdy jsem si kvůli otokům a bolestem nebyla schopná ani ukrojit chleba,“ vzpomíná. Tenkrát měla největší strach, jak se jí podaří vychovat děti. „V té době jsem narazila na knihu Mičia Kušiho o zdravém životním stylu. Po jejím přečtení jsem si začala všímat, co vlastně jíme,“ říká a dodává, že tehdy všechny kořenicí směsi a další výrobky obsahovaly glutaman sodný. Záhy zjistila, že když ho z jídelníčku i s některými dalšími potravinami vynechala, cítila se mnohem lépe.

Právě tyto zkušenosti jsou vlastně prapočátkem jejího podnikání. Když se s rodinou v roce 1989 vrátila ze zahraničí domů, založila si vlastní firmu, která se zabývala vývozem zboží do bývalé Jugoslávie. „Jenže pak tam vypukla válka a s obchodováním byl konec. A tehdy jsem se rozhodla zúročit zkušenosti ze svého stravování. Říkala jsem si, že by asi mnoho rodin uvítalo, kdyby byly k dispozici kořenicí směsi bez glutamanu sodného, cukru a lepku. V roce 1994 jsem vyvinula první směsi a začala jsem je na různých výstavách prodávat. Bylo to namáhavé, ale lidé se pro ně vraceli a bylo vidět, že jsem se s nimi takříkajíc trefila do díry na trhu,“ vypráví.

Co způsobil jeden článek

Postupně vyvinula šest kořenicích směsí a mezi nimi i tu s názvem Houby Vegi s hlívou ústřičnou. A v tu chvíli opět zaúřadovala nemoc. „Jedna zákaznice kupovala tuto směs po kilech. Zajímalo mě proč, a dověděla jsem se, že má doma dvanáctiletého nemocného syna a že od té doby, co začala používat houbové Vegi, je syn mnohem vitálnější. Pak mě požádala, jestli bych jí nemohla prodat jen samotnou hlívu. Usušila jsem ji, namlela a zákaznici prodala. A tehdy mě napadlo, že musí obsahovat něco, co má blahodárný vliv na zdraví člověka,“ vysvětluje. Proto ji tedy začala sušit, mlít a prodávat v sypké formě. Přestože o ni byl zájem, nebylo to praktické. „Proto jsem se spojila s mykologem Jiřím Bajerem a v roce 2004 jsme vyrobili hlívu v kapslích. Jako první jsem pak na Ministerstvu zdravotnictví ČR zažádala o povolení prodeje nového doplňku stravy s hlívou ústřičnou,“ říká.

Nikdo ho ale nechtěl prodávat. „Řekli mi, že ho dají na konsignační sklad. Když jsem pak dostala zprávu, že se za měsíc prodala jen čtyři balení, strachovala jsem se, že firmu neudržím, a proto nezbývalo než dál prodávat po výstavách,“ vzpomíná. Pak ji jednoho dne oslovila novinářka, že chce o hlívě napsat článek. „Bylo v něm popsáno, že hlíva je vlastně prostředník mezi stromem a člověkem, protože čerpá živiny ze stromu a předává je člověku. Tenkrát se dalo i napsat, na co všechno hlíva působí. Krátce poté začali čtenáři volat do redakce, kde mohou hlívu koupit,“ popisuje. A tehdy nastal zlom. O nový produkt se začali zajímat nejen spotřebitelé, ale také lékárníci. A díky tomu nastala na podzim roku 2005 nová etapa, kdy bylo nutné začít s edukací laické i odborné veřejnosti, protože o účincích léčivých hub se toho tady moc nevědělo. „Do edukace a také do marketingu, jemuž se věnoval syn, který dostudoval a začal ve firmě působit jako generální ředitel, jsme dali velké peníze. Můžete mít skvělý produkt, ale když o něm nikdo neví, je to k ničemu. Začali jsme v podstatě budovat nový segment produktů s hlívou ústřičnou,“ vypočítává.

Dobře sehraný orchestr

Terezia company se v podstatě stala synonymem produktů s obsahem hlívy ústřičné, ale nejde o jedinou houbu, kterou ve firmě zpracovávají. „Používáme osm druhů hub, 50 druhů rostlin a zeleniny. Všechny houby pocházejí z tuzemska či ze zemí EU. Máme vlastní certifikovanou výrobu s dohledem nad celým procesem od pěstitelů až po konečnou fázi produkce. Po dlouhém zkoumání dnes využíváme kmeny hlívy s nejvyšším obsahem betaglukanů. A sušíme je při nízkých teplotách a lyofilizací, takže si hlíva zachovává svůj objem, vůni a všechny cenné látky. U každé šarže suroviny děláme laboratorní rozbory. Teprve když je v pořádku, jde do výroby. Sirupy vyrábíme speciální technologií bez použití sorbanu draselného a pouze z přírodních ovocných koncentrátů bez chemických látek. Ve výrobě nepoužíváme žádná pojiva ani aditiva, takže jde o čistě přírodní přípravky. Každý výrobek dáváme ke schválení do Státního zdravotního ústavu a na některé produkty máme zpracované klinické studie,“ vyjmenovává inženýrka Svátová.

Zároveň dodává, že se stále setkává s tím, že ani dnes není mnohým farmaceutům jasný rozdíl mezi betaglukanem a celou hlívou, v níž synergicky působí všechny obsažené účinné látky. „Jeden čínský profesor řekl, že betaglukan je dobrý sólista, ale hlíva je dobře sehraný orchestr,“ objasňuje. Kromě toho uvádí, že plno lidí si neuvědomuje rozdíly v kvalitě produktů na trhu: „Například alfaglukany jsou obsaženy i ve škrobech, které jsou součástí některých levných produktů.“

Jako dobře sehraný orchestr podle ní musí fungovat i firma. „Lidé musí držet pospolu a spolupracovat. Nezáleží pouze na tom, co umějí, ale také na jejich vystupování, chování vůči kolegům a podobně,“ říká a současně vyzdvihuje, že aby byla firma úspěšná, je třeba mít dobré vztahy se všemi obchodními partnery a vyjasněné podmínky spolupráce.

Když má říct, na co je ve svém podniku s 80 zaměstnanci a vlastní továrnou nejvíce pyšná a co ji rmoutí, nerozmýšlí se: „Že jsme to zvládli bez jediné koruny úvěru. A nejvíc mi vadí nedostatky v legislativě a ochranných známkách, protože se vždy najdou cestičky, jak je obejít.“

Návraty do rodného domu

O odpočinku má jasno: „Nejraději jsem a nejvíc energie načerpám v rodném domě na jižním Slovensku. Stále se tam cítím jako doma, i když jsem odtamtud pryč od svých 15 let.“ Kromě toho také miluje být bez telefonu někde na ostrově v Chorvatsku na klidné pláži a užívat si moře, slunce a ticho. Doma má tři šicí stroje a ráda šije, i když v současnosti na tuhle aktivitu moc času nemá. „A také ráda vařím a peču, zejména s vnučkami,“ podotýká a dodává, že má ještě pár nesplněných přání. Jednak by se chtěla podívat do severských zemí a projet se tam na saních tažených soby a jednak by si přála zhlédnout ve Vídni představení Čardášová princezna.

Markéta Grulichová

marketa.grulichova@atoz.cz

Článek v plném znění najdete v časopisu Pharma Profit 22/2018.